Hráči se smrtí

I s Telefonní budkou nejlepší Schumacherův film. V tomhle filmu je perfektní mysteriózní až hororová atmosféra, kterou ještě umocňuje hudba Jamese Newtona Howarda a kamera Jana De Bonta. Září tu herecké výkony Kevina Bacona a Kiefera Sutherlanda, ale prakticky všech zúčastněných. Výborný počin, 90%. Málem bych zapomněl. Sekvence, resp. posmrtné stavy, byly dokonale nasnímané a vizuálně provedené! Zas skvělý DeBont! (27.01.2007)

Navzdory hvězdnému obsazení (s čímž se taky vrátil můj neoblíbený neduh toho, že vidím herce a ne postavu, kterou hraje) to celé vypadalo hrozně levně a hloupě v čele s dětmi, které šikanují (a dokonce i přeperou!) dospělé lidi. Plot twisty, jestli se jim tak dá říkat, byly předvídatelné. Hloupé zdržování děje dražením NDE a vyvoláváním tak umělých konfliktů, když by se mezitím dala krásně prozkoumávat otázka života po životě. (10.12.2019)

Mysteriózní film se zajímavým námětem, napínavou první půlkou a místy nelogickým dějem. Je fakt škoda, že si scénáristi nedali víc práce, protože při tomhle obsazení by asi nebyl problém to zahrát. Ze začátku se mi film hodně líbil, a říkal jsem si, že by to mohlo být něco jako 6. smysl. Jenže čím dál víc se začaly ty vidiny a útoky ze záhrobí vyjasňovat, tím blbější mi to celé připadalo. No a pak pozor !!! tohle je asi spoiler !!! ten konec byl tak hloupý, že mi to celý film skoro otrávilo. (20.04.2008)

Atraktivní téma, solidně postavený námět o pětici mediků-nekronautů, nedotažený scénář, fajn obsazení a zručná režie, která z toho dělá gotickou výpravou, videoklipovým svícením a mrazivou hudbou pěkně atmosférický kousek. Flashbacky Kiefera a Julie jsou správně hororové (z toho malýho spratka jsem býval dosranej slušně), Baconův se duplikuje s Kieferovým a Baldwinův není hororový vůbec. Z nostalgie hvězdu navrch. Schumacher by měl každopádně častěji točit horory. (03.06.2015)

"Nehodlám umírat. Zaklepu na smrt, dostanu odpověď." Na téma klinické smrti jsem velkým odborníkem, neboť klinicky umírám každý měsíc a občas zemřu i opravdově. Přesto se mi nikdy před očima nepromítl celý můj život, nikdy jsem neviděl světlo na konci tunelu a dokonce tam nestojí ani ten tunel. Jsou tam jen hříchy minulosti a kdyby se mě na to experimentující medici zeptali, tak bych jim to za dva klystýry řekl. Jenže oni se nezeptali, takže jsem si s nimi mohl užít to odcházení a vracení do života, občas nechat vstát nějaký ten chloupek na zádech a dumat o tom, jestli mi má nesmrtelnost nebrání v nějakém adrenalinovém zážitku. (06.01.2017)