Bubák Bubby

Bad Boy Bubby je ten typ kontroverzního filmu hodící se na Otrlák, který je ale ještě v rámci mezí a publikum ho dokáže široce ocenit. Začátek dokáže naladit svou zvrácenosti a podivností a děj se pak rychle přehupuje do takové rozpačité komedie, protože divák často neví, jestli nebude divné, když se zobrazeným situacím bude smát, ba dokonce jak má na situace reagovat. Často se tu hraje i na protipól a pár scén je spíše dojemných. Dohromady jako celek to ale stejně dává dojem čisté zvrácenosti. Mindfuck scéna je například se zpívající dívkou při souloži nebo samozřejmě zpívající Bubby a jeho kapela. Bubbyho hlášky jsou ale velkým poznávacím znamením a vždycky přesně ví, kdy jakou použít. (12.04.2018)

Až dodnes jsem neznal pravý význam slova ,,divný", které dokonale charakterizuje tento australský film. Ti, kteří film neviděli si mohou být jistí, že něco takového ještě neviděli. Ti, kteří film viděli si mohou být jistí, že něco takového zase dlouho neuvidí. Nicholas Hope je herec Nicholsonovského vzhledu a svoji roli kreténa zvládá naprosto věrohodně. Film je zpracován ve velkém stylu. Nedopouští se mnoha logických chyb (sex se solidně vypadající černovláskou budiž odpuštěn) a působí skutečně důveryhodně. Jako další věc se musí ocenit pohled na obnažené genitálie. Světe div se, jsou k vidění i ty mužské. K vidění je i několik vagín a obrovské množství poprsí, což už tolik netypické není. Náš Bubby se řídí heslem ,,čím větší, tím lepší", neboť si k tomu navykl v mládí, kdy trávil noci se svojí matkou. Film je vůbec nasycen podobnými malinkými úchylárnami. Vtipný není téměř vůbec. Nějak jsem si odvykl smát se retardovaným dementům. Při pohledu na jeho ještě více retardovanou kamarádku jsem se ovšem neubránil. Vcelku film vidím pozitivně. Pan režisér se snažil cosy vykřičet do světa a jistě by se mu to i povedlo, jen kdyby film vidělo více lidí. Zřejmě ve velkém rozhodně neopustil australské hranice. 3* (14.02.2013)

Svět je odporné místo a pokud jste velké, naivní, přitroublé dítě a navíc bez základní společenské zdatnosti dá vám co proto. A zejména vlastní rodina vám dá poznat toho největšího zla. Bubby se narodil psychotické matce, která se rozhodla, že ho bude mít jenom pro sebe, a tak mu namluvila, že nesmí ven, protože je tam plyn, kterým by se otrávil. A tak Bubby vyrostl ve špinavé šedivé díře a zatímco byl nucen k souloži se svou vlastní matkou a různým způsobem týrán, zakrněl na mentální úrovni dítěte. První čtvrtina filmu je směs úchylností a bizarnosti. Naturalismus je zde silným prvkem, který vás místy bude skoro znechucovat. Jakmile se však Bubby dostane mimo své vězení, stává se film spíše komedií míchnutou s dramatem... a velmi dobře se na to kouká. Jednotlivé scény jsou místy nelogické a absurdní (úmyslně), ale přesto děj míří určitým směrem a sice k postupnému Bubbyho začlenění mezi normální lidi. Co nejde nezmínit je neuvěřitelný herecký výkon Nicholase Hopea, který jako by svou roli doslova žil. Je neskutečně přesvědčivý... Dál se mi líbil způsob kritiky katolicismu, který je zde prezentován v různých formách - Bubbyho ujetej fotr, představy Abgeliných rodičů o tom, koho Bůh rád má nebo nemá a to, že lidé, kteří si berou do huby Ježíše ze všech nejvíc, jsou často ten nejhorší póvl. Funguje to snad po všech směrech: kritika, komedie, soft-exploitační úvod i dějové tempo... Jenom možná mohli ubrat pár scén, protože místy to na mě působilo trochu přeplácaně. Jinak ale nemám nic proti... (27.06.2011)

Úchylný film s Nickem Caveem v hlavní roli:) První půlhodinku se film překonává ve vrstvení šokujících scén. Pak přijde na řadu pořádně divný humor, což vrcholí několika naprosto dokonalými hudebními vystoupeními. Tohle si musím někdy zopakovat! EDIT: (Poprvé 6.6.2011 Klubovna, podruhé 7.4.2013 a rovnou zvyšuji hodnocení na 5. Rolf de Heer je génius). (06.06.2011)

Tenhle film mě dostal. Začátek mocně expresívní, jednotlivé obrazy jsou neskutečně působivé. Čelist mi padala pozoruhodně často, prakticky scénu za scénou. Ani nemůžu říct, která mě rozsekala nejvíc. Hodně po/div/uhod/nej film, z kterýho si asi každej odnese něco jinýho. Já rozhodně úžas nad virtuozním herectvím NH, nad obrazotvorností - některý věci fakt snad ani nejdou vymyslet - a scénu prvního setkání Bubbyho s hudbou a jeho prvního vystoupení s kapelou. Neodbytně se mi vybavily roky šťastně strávené s JM a Doors:)) A čímsi neznámým se mě dotkla scéna Rachel miluje Bubbyho a Bubby miluje Angel. Nehodnotím fakta, protože to nebylo moc reálné - beru to jako podobenství a alegorii, jako formu psychologické a filozofické úvahy a formu vyrovnání se autorů s náboženstvím, které po tisíce let foliuje jiné a samo je foliováno, stejně tak, jako jsou foliováni jednotliví lidé nebo kočky.---Don´t be still, cat. (20.12.2013)