Ztracení chlapci

Niekto vraj The Lost Boys považuje za film (pre žáner) historicky neuveriteľne dôležitý, podľa mňa bol pre upírske filmy osemdesiatych a deväťdesiatych rokov potrebný, asi ako Twilight pre tie súčasné. Celkom ma bavila atmosféra. Predsa len, 80s a tie deti / zabijáci upírov jak vytrhnutí z Weird Science (alebo vlastne hocijakého Hughesa). Horor? Výsmech. A scenár je obzvlášť dementný. Ale povedzte sami: Netešili by ste sa nato po takomto traileri?? http://www.youtube.com/watch?v=7sj3FbfuFV8 (05.02.2013)

„Můj vlastní brácha je zkurvenej upír! Počkej, až to zjistí máma!“ I když to není na stejné kvalitativní úrovni jako Fright Night, nostalgie pracuje víc než dost. Klasický "teen horror" pro děti a o dětech, které se musí postavit proti bandě upírů, nezapře svůj původ z druhé dekády 80. let. Za takřka rodinnou zábavu může nejen jméno Richarda Donnera na postu produkce, ale především vtipný scénář a obsazení tehdy už profláklé dvojice Haim - Feldman (mnozí si vzpomenou například na příbuzný Monster Squad). No a uzavírají to nesmrtelné dobové hity v čele s Walk This Way. Jak vidno, na brutalitu může divák rovnou zapomenout, ale akce a masky v závěrečné půlhodince to dokážou aspoň trochu vynahradit. Za mě teda spokojenost. (17.05.2012)

Nemozem Amenhotepzial hodnotit zvysne dve casti upirskej trilogie Lost Boys, jelikoz som videl len tuto prvu cast, a aj to bolo tesne po roku 1989. Reziser Joel Schumacher natocil vskutku posobivy horor, ktory prinuti divaka sa aj bat. Co vsak film trochu zhadzuje, je ta nestastna kombinacia horor -komedia : jediny pripad, kedy tato kombinacia n mna fungovala, bol Peter Jackson a jeho Bad Taste a Braindead. 67 % (19.04.2014)

Nečakajte ani horor a ani thriller, tak možno maximálne kratučké záblesky komédie. Podľa mojho názoru sa jedná o rodinný film, ktorý uspokojí maximálne deti, alebo nenáročnejších jedincov. Naviac ma neskutočne rozčuľovalo, že niektoré songy boli nahradené trápnymi cover verziami, samozrejme o dosť horšími, ako originály. Veľké sklamanie! (29.04.2015)

Osmdesátková rodinná upírská oddechovka. Ale opravdu rodinná, myslím, že věková cílovka může být hodně široká. Možná je škoda, že to tak moc lavíruje mezi rodinným dramatem (to by mi ani tak nevadilo, matka byla hrozně příjemná a dobrá postava), komedií (někdy bylo tlačeno na pilu až moc) a horrorem (na ten se čekalo zbytečně moc dlouho. Ale já hrozně miluju osmdesátky, toho ducha a tady jsem ho dostával plnými doušky - všechna ta hudba (soundtrack výborný), hadry, účesy, hezký holky. Wau, prostě z té promenády by mě nikdo nedostal. (06.06.2014)