Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (85)
"Dneska budu dělat pátej nátěr. Zředěnej." Partnerský stereotypy snad nikdy nebyly ukázaný tak přesně a nezábavně. Tohle je totiž komedie pouze ve chvíli, kdy se Áda se Standou v hospodě ztřískali na plech. Jinak je to smutný a pravdivý. Každej vztah prostě směřuje ke stereotypu a výměna partnera na tom nic nemění. Udržet vztah ve žhavým stavu je obtížný, ale ti největší kanci to dokážou i s pěti partnerkama najednou. Mně stačí žena pouze jedna, která v pondělí ocení polohu štípání bambusu řízkem s hranolkama, v úterý polohu vídeňský ústřice gulášem s šestima, ve středu ... ()
Vynikající adaptace románu Vladimíra Párala. Tradiční Páralův manželský a milenecký vzorec, tradiční místo bohapusté severočeské chemičky, maloměšťácké hodnoty i způsob života, zkoumání života i jeho banality a především analýza vztahů - to postižení partnerského stereotypu je asi nejcennější devizou Soukromé vichřice. Bočan toho dociluje opakováním sekvencí určitých scén a stejně jako Páral v literární předloze pomocí jazyka - cyklickým opakováním určitých slov a vět. Film i kniha najednu stranou slouží jako hodně nepříjemná sonda do šedi a marasmu komunistického Československa uprostřed bezčasí 60. let, na druhou stranu má ale svůj silný nadčasový rozměr právě postižením stereotypu manželského i partnerského života a exponováním jednotlivých lidských typů (muž v manažerské pozici v krizi středního věku, postava Bohunky, kterou bychom dnes mohli označit módním termínem ,,zlatokopka" atd.). Osobně se rád dívám na staré české filmy mimo jiné i kvůli tomu, že je v nich zachycena realita dané doby, to jak vypadala města, vesnice, lidé, vozový park, infrastruktura a to mi právě černobílý film Hynka Bočana splňuje bezezbytku - navíc fakt, že jde vlastně o reflexi právě se rodícího konzumní společnosti, jejíž zárodky můžeme v chování postav pozorovat, takový prematerialismus před svou zlatou érou v normalizačních 70. letech. PS: Živelnost i zemitost herectví Pavla Landovského je opravdu fascinující... ()
V krátké době opět motiv partnerského stereotypu ve filmu, povídka z Tváre v okne byla o stupeň hořčejší, ale ani Bočanova adaptace Párala se s partnerským soužitím nepárá a jako stereotyp rovnou ukazuje celé to naše snažení na tomhle světě. Nesympatické postavy, tedy kromě lehce natvrdlého a naivního Landovského dodávají onu hořkost, originalitu pak odlehčení v podobě pokusů o vraždy s vlastně dnes už legendární scénou kyseliny ve vaně a dojem kazí jen stydlivá kamera, kterou bych na sklonku šedesátých let v tak přísné podobě zase nečekal. Aneb trocha nahoty by Páralově adaptaci rozhodně prospěla. Pěkné (asi) čtyřky Míly Myslíkové tedy nevidno... ()
Šarže a pěšák - Detol a provozák. Do puntíku vytěžená schematičnost typů v tragicko-komediální etnografii vyspělé socialistické společnosti, podpořená schématem vyprávění. Skvělá režie, rozkošnická kamera Jana Němečka, krásně telecí Bohunka s buřtgulášem, kreativní Myslíková se Somrem a především velké sólo Standy Lanďáka. Scéna za scénou (hlavně ta v zákopu) jsou mistrovskými etudami. "To je Páral." Báječný, že jo ? ()
Přes své slídění po Landovskýho raných rolích, pro který mám slabost, jsem se dopracoval i k Soukromý vichřici a byl ochotnej snést i skutečnost, že je tam v titulní roli Kolářová. Začátek byl taková ta klasická přednormalizační nuda, herci se chovají jako debilové, zažívají nějaký milostný podivnosti a hlavně unyle trpěj v práci ve fabrice. Když jsem si uvědomil, že je to chemička, v hlavě mi zaznělo zděšené: "O můj Bože, to je PÁRAL!" Vzpomněl jsem si, jak jsem četl z donucení nějaký jeho knihy na gymplu, jak jsem z toho byl zhnusenej, protože kromě nekonečný nudy v chemičce a typický bolševický šedi jeho knížky pravidelně přinášely už jen různý sexuálně zabarvený nechutnosti a nedorozumění. Všechny byly na jedno brďo a dokonale zaměnitelný. Soukromá vichřice je toho dokonalým odrazem, tak jsem jí znechuceně vypnul a šel si vypláchnout oči octem. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Jelikož Daniela Kolářová ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic. (rakovnik)
- Natáčení probíhalo v roce 1967 v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur)
- Daniela Kolářová později vzpomínala, že natáčení v romantickém prostředí u řeky nebylo žádný med. V jedné scéně vystupovala ještě jako studentka DAMU v plavkách. Vše mělo budit dojem léta. Jenže se natáčelo v brzkém jaru na Vysočině a mezi záběry sněžilo. Štáb režiséra Hynka Bočana musel proto čekat, až sníh roztaje a herečka bude moci před kameru v plavkách. Začínající Danielu Kolářovou to tehdy zaskočilo. (rakovnik)
Reklama