Po zavírací době

Na Scorseseho trocha neobvyklý film pri ktorom však dokázal, že ako režisér si dokáže poradiť prakticky s čímkoľvek. Už od začiatku má film veľmi záhadnú trilerovú, možno až hororovú atmosféru, z časti dosť bizarnú dokonca aj úchylnú, až sa zdá, že by skôr mohol byť dielom Davida Lyncha. Za jeho najlepšiu časť sa dá označiť pasáž návštevy Marcy v dome, ktorý obýva aj so svojou priateľkou, sochárkou Kiki, ktorej sochy mužov obalených papierov majú veľmi zvláštny ráz, až by sa zdalo, že sa pod nimi skrýva skutočné telo (v závere nato príde...). Pri filme som sa vôbec nenudil. Hoci je plný zvratov, ja som si pri nich oddýchol a aj keď hodnotenie nezodpovedá čistým 4*, udeľujem ich pre celkovú originalitu, dobre vybudovanú atmosféru a príjemný záver. (22.02.2008)

Brouzdám si takhle večer po televizních kanálech, když tu náhle natrefím na sympatického chlapíka, který se v baru ukryl před deštěm, ale nemá peníze a rád by se dostal domů. Tak jsem si řekla, že si počkám, jak to s ním vlastně dopadne a jestli se do něčeho (případně) nezapletl. Rozhodně jsem nelitovala a konec mě příjemně překvapil, a zároveň i lehce zamrazil. (20.02.2008)

Tohle Scorsesemu jde. Alternativni individua a zvlastni okolnosti jsou uz od dob Taxi Drivera jedna z jeho specialit, na kterou kdyby se zameril namisto prumernych (The Departed) az silne podprumernych (Goodfellas) gangsterek, mohl byt z Martyho skutecne dobry reziser. Zatimco u techto Scorseseho zoufalosti jste radi, ze to protrpite do konce, v pripade After Hours, stejne jako u Taxikare mate chut si to hned pustit znovu a znovu a znovu... je to chytlave, nocne hypnoticke, absurdni, 80's, skvele natocene, s mysteriozni elektronickou hudbou Howarda Shrorea. Proto After Hours pravem patri do Scorseseho topky (konkretne jeho druhy nejlepsi film), ale verejnosti je to tradicne silne nedocenene. 9/10 (07.12.2010)

Pozoruhodné komediální drama, nebo spíše černá komedie, která je tak neuvěřitelná a zvláštní, až je vlastně zajímavá. Takový příběh vymyslet, aby do sebe všechno zapadalo a aby všechno vypadalo jako souhra náhod, chtělo určitě velice dobrou fantazii a určitě to dalo mnoho práce. Ale výsledek je opravdu úžasný, já sám jsem se chvílemi nestačil divit, na co se to vlastně dívám a co mi to Martin Scorsese předkládá. Určitě bude něco pravdy na tom, že lidský život se skládá vlastně z náhod. Ale tady je to vyvedeno až do absurdna a to, co jeden průměrný člověk nestihne díky náhodám zažít za celý život, to zde hlavní hrdina prožívá během jedné jediné osudové noci. Náhoda tomu chtěla, aby potkal v kavárně sympatickou slečnu, která mu dala telefonní číslo. Náhoda chtěla, aby večer na to číslo zavolal, aby ho ta dívka pozvala k sobě, aby mu ulétla během divoké zatáčky v taxíku dvacetidolarovka, aby ta slečna nebyla doma a on zatím pomáhal její spolubydlící se sochou. A to je teprve popis prvních asi 10 či 15 minut. Teď si představte, jaké náhody se hlavnímu hrdinovi stávaly po zbývajících asi 80 minut celého filmu. Ale faktem je, že ten příběh drží perfektně pohromadě a všechno to dává smysl. Já byl výsledkem velice příjemně překvapen, a herecké výkony musím označit za dokonalé. A ten vtipný závěr, kdy hlavní hrdina přijde jakoby nic do práce přesně včas, z toho jsem prostě nemohl, jak jsem se smál. Takže opravdu zajímavý zážitek, který hodnotím čtyřmi hvězdičkami. (04.01.2009)

.. „ Dnes snad musí být úplněk“ zoufá si Paul, který se marně pokouší uniknout, v deštivé noci, z podivné čtvrti, s 97 centy v kapse a s klíči od cizího bytu (důvěra za důvěru). Ale každý další pokus vše víc a víc komplikuje. Hororová atmosféra (připomíná to útěkové sny, kdy se člověk taky ne a ne pohnout z místa) ve výborně natočené černočerné komedii. Takže pozor na náhodná setkání, umělkyně a těžítka. „Umění je pěkně hnusný.“ (22.11.2005)