Alice už tu nebydlí

Teda Jodie Foster bych vážně nepoznal - celý film jsem byl v domnění, že je to kluk s ženským jménem (a říkal jsem si, proč má proboha na konci sukni?:)) Film je to dobrý, akorát mi přišel místy vztah matky/syna trošku moc "americký", ale nějak ohromně mi to nevadilo. A jak dá ke konci Kristofferson tomu nesnesitelnýmu klukovi přes zadek, já bych udělal uplně to samý a možná bych jí švihnul rovnou i Alici (teď jsem krásně cynickej). Ba ne, Alice je s citem napsaná postava, která opravdu (díky Burstynové) žije a nenechá vás chladnými. Také mě ohromila kamarádka v podání Diane Ladd, jejíž pláč byl tak strašně opravdový až se vám z toho chtělo plakat taky (při scéně "telefon", kdy se rozpláčí obě herečky najednou jede až mráz po zádech. Řekl bych, že jsem "lepší" a upřímnější pláč ve filmu neviděl). A myslím si, že tenhle film se musí líbit hlavně ženám, a kdyby se Alice na ty chlapy opravdu nasrala a hned na začátku odjela s kamarádkou, tak jsme se mohli koukat na alternativní Thelmu a Luisu. (09.03.2007)

Alice vznikla za dost netypických podmínek, kdy Warneři byli již během natáčení The Exorcist tak nadšení z výkonu Ellen Burstyn, že jí nabídli, aby si sama vybrala libovolný projekt, ve kterém chce nadále hrát (či ho dokonce režírovat). Tak mezi haldou scénářů vyhrabala ten Getchellův a rozhodla se, že svěří jeho režii nějakému mladému dravému režisérovi. Coppola jí tehdy doporučil ať se mrkne na Mean Streets, ze kterých byla nadšená, ale nebyla si jistá, zdali mladý italoamerický floutek Scorsese je vůbec schopný natáčet ženské postavy. Napřímo se ho zeptala při osobním setkání, co ví o ženách, na což on pokrčil rameny se slovy "Nic, ale rád se o nich něco naučím." A tak tu máme Alici, vdovu středního věku s dospívajícím synem v příběhu plném postav, které dodržují tehdejší Scorseseho schéma naturalistické ukřičené a užvatlané nesnesitelnosti, akorát to tentokrát nejsou (pouze) namachrovaní muži, ale i ženy a děti, takže přirozeně při některých výměnách mezi hlavní postavou a jejím synem budete mít pocit, že byste raději chroustali sklo. Scorseseho chick-flick je zpětně prazvláštní bizár s podivným tempem (patrně způsobeným celkem zásadním sestříháním, zejména první třetiny), nervózní ruční kamerou, překvapivě srdcervoucími emocionálními scénami a s opravdu strašidelnými vedlejšími postavami. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Kdo je Vera? Co tam dělá ta Vera?! Kde se tam vzala? Co se jí vlastně stalo? Nic mi totiž v romantickém závěru nemohlo vzít větší vítr z plachet než když připlula do záběru, prohlásila "Feels like fall today." a zase z něj odplula. Co to... proč... Vera... fucking Vera?! (22.08.2023)

Námětově trochu odlišný, stylisticky ale stále ten "stejný" Scorsese. Již úvodními titulky a první scénou ukazuje svou režijní brilantnost, kdy krátkou zmínkou dětství hlavní hrdinky Alice upomíná na klasická 40. léta a jejich uzavřenou formu (formát 4:3), aby pak skokem do 70. let a kamerovou jízdou na domy v Socorru za zvuku All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE připomněl totální obrat do formy otevřené. Jako v předešlých Scorseseho filmech i zde hraje dominantní roli právě hudební soundtrack, což je ještě umocněno tím, že pro hlavní hrdinku je muzika téměř jediným možným živobytím. Scorsese využívá hudebního podkladu jako důležitého charakteristického prvku oné doby. A tak můžete po několika letech od zhlédnutí zapomenout na dokonalost jednotlivých technických parametrů, stylistickou opojnost či obsahovou mnohovrstevnatost, v hlavě vám ale budou stále znít songy jako The Plea od CHANTELES (Kdo to klepe na moje dveře), Jumpin' Jack Flash od ROLLING STONES (Špinavé ulice) nebo již zmíněný All the Way from Memphis od MOTT THE HOOPLE. (13.02.2011)

Domov,sladký domov !!! Miesto kde sme vyrastali, kde poznáme každý kút. To bol rozhodujúci faktor, čo hnal Alicu skoro až nerozvážne (s pár dolármi vo vresku a malým šarvancom synom z miesta, kde vyše desať rokov žila "trápny" a málo uspokojivý "život matky v ženy v domácnosti". Film trocha dramatický, trocha romanticky, miestami s vtipnými dialógmi. Napriek pomalosti a akýchsi "opakovaní situácii a momentov" dá sa to sledovať a zvedavo čakať , ako z toho napokon Alica vybrúsi. Povšimnutia hodná je mladá Judie Foster, a ten malý "šarvanec - (Lutter?). U mňa to vychádza na slabé 4 bodíky. (23.11.2015)

Scorsese s príšerne pomalým tempom a ešte aj o životných peripetiách a rozhodnutiach ženskej duše...Tento film mi až tak nesadol, aj keď jeho úmysel bol viacmenej úderný, scenár chválihodne vypointovaný aj herci boli O.K..Vo filme dominuje jednoduchosť, tá však môže miestami aj nudiť, ako sa stalo aj v mojom prípade, dokonca ani z Ellen Burstyn nie som extra nadšená - hystéria jej vyšla, no ostatné emócie som mala problém rozoznať, chvíľami som nevedela, či sa smeje alebo plače. Nie je to žiadna psychologická sonda do ženskej duše, skôr priemerne popisujúci snímok z dielne Martina Scorseseho. (02.02.2010)