Král komedie

Nedoceněný, asi až moc jiný... Jízlivý snímek byl ze strany Martina Scorseseho v jistém směru hazardní podnik. Přiměl ho představit jinou podobu „špinavých ulic“ (špína není na ulici, kde se lidé ušpiní, neboť lidé ulici špiní) a pokaždé výrazný projev Roberta De Nira vést do vyloženě sebeshazujících poloh. Jeho Pupkin není odporný charakter v autoritářském významu toho slova, daleko spíše zoufalcem, u kterého provokuje hlavně neústupná tupost, s jakou prosazuje velikášské záměry. Scorsese podřídil vizuální stránku odlehčené stylizaci první poloviny, v níž průběh do té doby jednoznačné zápletky s přemírou dialogů nedovoluje ani pro autora tak typické hudební výplně. Experimenty však neopouští, kupříkladu Pupkinovo nacvičování výstupu zamrazí čistě subjektivním vstupem do jinak neuchopitelné mysli. Důležitý je moment Pupkinových objektivně prezentovaných představ, ukazujících se vzápětí jako liché (tj. subjektivní, zase tato hra). Souvisí to s náhlým přechodem do ještě vyhrocenější druhé poloviny, vystavující stále se rozšiřující konglomerát pokleslé zábavy na tak trapný odiv, že se té trapnosti nejde nesmát. To už nejsou toliko média, hvězdy a idoly, čili tvůrci, ale také konzumenti. Zásadní je divácký přístup – vcelku nečekaný závěr vychází s posedlosti kultem hvězd v určité míře. Nadto předestírá, jak laxní je v životě posuzování určitých lidí (ve filmu postav) na základě útržků a prvotních dojmů, vyplívajících zde s autorem předložených událostí. Divák má vlastně přejímat směrem k Pupkinovi rétoriku velkých šéfů obrazovky a mistrovství Scorseseho spočívá v několikerém přehazování „objektivního“ přístupu. Moc se mi líbí ono vrstvení, ve světě televize, kde vítězí okamžik, není vůbec nemístné. (01.12.2011)

Pumpkin? Pipkin? Putkin? Papkin? Robert Pupkin. Muž, který chce být slavný. Komická figurka, ze které mrazí. Scorseseho první výlet do komediálního žánru končí dříve, než se ke komedii vůbec dostane. Jedině tak může na život ve stínu amerického showbusinessu hledět s nezlehčujícím satirickým odstupem a vlastně brát komedii podobně vážně jako Pupkin. Neexistence odstupu, schopnosti nahlédnout své chování zvenčí, na druhou stranu představuje Pupkinův hlavní hendikep. Je příliš pohlcen svou rolí a veškerou realitu vnímá jako televizní show, v jejímž středu pochopitelně stojí on sám. Téměř až do kriminálního dramatu, ale stále s mimořádným citem pro starý dobrý slapstick (jehož styl ocení zejména fanoušci Jerryho Lewise), je situace vyhrocena poté, co Pupkin začne do svých vzdušných zámků zatahovat také druhé. Neodhadnutelnost jeho chování tím přechází od své komediální funkce k funkci thrillerové, namísto humoru vytváří napětí. K prolnutí obojího dochází během Pupkinova královského večera – jeho komediální vystoupení je ve skutečnosti přetavením velmi traumatizujících zážitků z dětství do líbivější podoby (podobně terapeutickou úlohu plní stand-up výstupy Jakea La Motty v Zuřícím býkovi). Chtěl nám Scorsese sdělit, že na tomtéž, na skrývání vážného za frašku, stojí celý televizní průmysl? Nebo ho zaujal především příběh muže tak silně toužícího dostat se na seznam, že mu nakonec nezáleží, bude-li na něm navždy zapsán jako cvok? Muže, který se definuje skrze hvězdy a vlastní identitu tím ztrácí? Odpovědi bych hledal hlouběji pod povrchem než ve filmech, které z legrace vědu nedělají. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Djkoma, Oskar, Legas, dzej dzej (27.08.2012)

Robert De Niro ako Go Getter, ktorý sa nebojí ísť cez prekážky k splneniu jeho vlastného sna. Scorsese absolútne presný a bezchybný. Ten film má tempo. Vtip. Ľudské momenty. Finále je krásne hrejivé a zároveň je to celé napísané inteligentne a uveriteľne. Nemám čo vytknúť. Jeden z najlepších režisérových filmov. (23.11.2019)

Jak jednou napsal Oscar Wilde „Somehow or another I'll be famous, and if not famous, I'll be notorious.“ A ačkoliv to samozřejmě nebylo myšleno doslovně (protože zrovna Wilde si svoji slávu zasloužil úctyhodným talentem), od dob televizní zábavy se tento postoj stal, nebál bych se říci, motem obyčejného „západního“ člověka. Čím více se pak rozšiřuje počet platforem, které jsou na reprezentaci založeny (např. facebook, instagram, atd.), tím více se stává podobná problematika „vše pro pohledy druhých“ aktuální. Nejen, že dobré věci musejí být vidět, ono musí být viděno úplně všechno. Už nezáleží takříkajíc na obsahu, ale na sledovanosti. Avšak, domnívat se, že sám předmět prezentace bude této nenasytné touze po pozornosti ušetřen, by byl na druhou stranu omyl. Protože mnoha věcem (a řekl bych, že i samotnému lidskému charakteru), prospívá spíše tiché dozrávání než velkohubá halasnost. Právě snaha o viditelnost za každou cenu devalvuje mnoho věcí, které sami o sobě nesou pozitivní konotace. Vezměte si jen ty davy tvůrců, jejichž potřebou již není tvořit, ale mnohem spíše být při tvorbě obdivován (nebo ještě lépe vůbec netvořit, ale mít pouze umělecké manýry). Jak k takovému umění, které ztratilo cele svoji původní funkci přistupovat? Nebo, abych uvedl ještě jeden příklad, taky se ve vašem okolí množí počty bojovníků za lidská práva, jejichž snaha o pomoc druhým začíná (a často i končí) u pouhého ústního projevu o jejich vlastní solidaritě? Vtipné. (06.10.2016)

Paradoxně jsem po čtyřech setkáních s duem Scorsese - De Niro až u tohoto filmu (nejhůře hodnoceného z těch čtyř) přišel jejich společné práci opravdu na chuť. Neříkám, že by Taxikář nebo Zuřící býk byly špatné filmy, to ani v nejmenším. Jen mě prostě nenadchly tak jako Král komedie. A také mi přijde (a to už je asi hodně odvážné tvrzení), že De Niro nikde nehrál líp. Viděl jsem většinu jeho zásadních filmů, Lovce jelenů, Kmotra, Tenkrát v Americe..., a vždy jsem si řekl jen - ,,jo, je to skvělý herec". Ale co předvedl tady, to je vážně mistrovství, dokonalé převtělení. Nemohl jsem z něj spustit oči. Jeho gesta, chůze; intonace, dělá si prostě z divákem, co se mu zachce - teď se smějte, teď se bojte, teď mě litujte... Ostatní mu v tom zdatně sekundují, hlavně fan(t)a(s)ticky věrná Sandra Bernhard. Král komedie je po celou dobu zajímavě napínavý - od prvního záběru víme, že Robert Pupkin (to jméno se často plete) je pošahaný, ale s každým dalším záběrem jsme překvapení, jak moc. Jak to skončí? Jako tragédie nebo jako komedie? Nebudu prozrazovat, řeknu jen, že konec je to krásný. (18.02.2011)