Kundun

Budhismus je asi jediné náboženství, které bych dokázal tolerovat. Ale bohužel, furt je to jenom náboženství a k tomu já moc pochopení nemám (ten šílenej prorok nebo co to bylo krásně ukazuje, jaká je to hovadina). Ono v podstatě Číňani to nemysleli zle, že chtěli lidi zbavit toho nesmyslu, ale zle se zachovali a zle to provedli. Je to smutny, ale zas tak moc mě to nedojalo (aspoň v tomhle filmu ne). Tenhle snímek mě prostě vůbec nenadchl. Martin Scorsese vsadil na to, že tam nejsou žádní herci, jenom lidi s křivolakejma jménama. Ale musím říct, že mnohem víc mě Dalajlámův osud zaujal v 7 let v Tibetu. (03.12.2018)

Hodně moc zajímavý film o kultuře, která u nás není tolik známá. Pohled do kultury Tibetu, života čtrnáctého Dalajlámy a válku o nezávislost celého Tibetu je nejen hodně zajímavý, ale i velmi informativní, což moc oceňuji. Martin Scorsese patří do skupiny režisérů, kteří nemusejí nikomu nic dokazovat a tudíž se s ledovým klidem může pustit do takovéhleho díla. Obrovskou pochvalu si zaslouží kameraman, který se skutečně vyřádil, ale co si budem nalhávat s tibetskou přírodou to není zas až tak těžké :). Další věci co byly nominovány na Oscara výprava, kostýmy a hudba jsou vynikající a nominace opravdu nejsou náhodné. Co mi brání dát pátou hvězdičku je poněkud přepálená stopáž, neboť některé scény mi přisly příliš natahované, ale rozhodně se jedná o dílo, které stojí za to vidět....... (25.07.2008)

Statická spirituální freska, které by snad víc prospělo, kdyby byla bez zvuku a divák se mohl nerušeně kochat krásně nasnímanými exteriéry/interiéry. Jakmile se tam totiž začne rozvíjet příběh malého dalajlámy, je to k vypnutí. Zájem o postavy level 0, scény s Mao Ce-tungem vypadají, jako jedna velká parodie a některé artové vsuvky nedávají dost možná ani žádný logický smysl a nejsou nijak důležité pro celkovou výpověď. Zlatý Scorsese z gangsterek. Tady tápe a nechytá tu správnou slinu. (31.08.2024)

Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. (03.12.2009)

Tak, ako sa u niekoho vytvorili spojenia Japonsko-Hirohito, Čína-Mao, Kambodža-Pol Pot atď., tak sa u mňa vytvorilo spojenie Scorcese-dlhočizné filmy. Nepopieram, že sú medzi nimi aj vynikajúce, ale všetky sú dlhšie, než aké mohli byť, mať tak poruke nožničky. Kundun mi naopak pripadal krátky a svedčal by mu názov Mladosť Dalajlámu. V neúmernej dĺžke sa zaoberal pomerne krátkym obdobím Dalajlámovho života. Tým sa vytvoril priestor pre nábožensko-etnografický obrázok Tibetu, niečo, čo by som bez Dalajlámu vnímal ako produkt National Geographics. Prednedávnom som videl film o apologétovi nenásilia - Gándhím. Dalajláma mi vyznel skôr ako apologét nerozhodnosti. Bol a je symbolom Tibetu, ale jeho reálna politická sila spočíva v tom, že ho vždy niekam pozvú, ak chcú nasrať Číňanov. A ako sa Tibeťanom žije desiatky rokov po Dalajlámovom exile, to sa z tohto filmu nedozvieme. (23.05.2018)