Reklama

Reklama

Známý americký režisér Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním Posledním pokušení Krista natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi. Příběh začíná po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933, kdy se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich jej objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk podle mnicha projevuje nesporné příznaky svědčící o jeho božskosti. Po rozloučení s rodinou se ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale věci ze Západu po osvíceném předchůdci. S některými civilizačními „vymoženostmi“ se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (227)

kingik 

všechny recenze uživatele

Kundun se v tomhle případě stal ztělesněním nudy než Buddhy. Styl zvolený Scorsesem je pojat jako velkolepý film se silným důrazem kladeným na vizuální stránku filmu. Kamera uzpůsobená širokému plátnu dokáže vykouzlit nejeden pěkný a působivý záběr na Tibet a jeho obyvatele. Ale tady končí veškeré klady filmu nasnímaného v polodokumentárním stylu. K autentickému zážitku sice pomáhá neznámé herecké obsazení, ale současně v přepálené stopáži se ztrácí v různých variacích na exotické prostředí, které nabídne záběry z mnoha časových úseků běžného dne jednoho vládce. Když připočtu k záporům i můj nezájem o tyto náboženské kultury, vychází mně z toho hezky nasnímaný film, ve kterém se skoro nic neděje. Kvality mistra Scorseseho přišly vniveč. 40% ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Velkolepá tvůrčí kombinace Scorsese, Deakins, Glass. Všem třem pánům patří velké díky za to, že tolik vyjímečný životní příběh (nebo jeho část) dokázali zpracovat tak, že vás mrazí po celém těle dík skvělému filmovému a uměleckému zpracování a zároveň si trháte vlasy z naprosté bezmocnosti nejen své, ale především bezmocnosti tibetského lidu. Svině jedny čínské. 8/10 ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Takže ako vyzerá ten náš nepriateľ? Bue to netvor s rohami? Ani náhodou, vyzerá rovnako normálne, ako Dalajláma sám. A najhoršie na tom je, že takí sú najhorší. Ako my. Scorsese ale neobviňuje iba Čínu, nečinnosť z rady západných mocností iba dokazuje, že pokiaľ za našim bojom za západné hodnoty nie sú nejaké tie materiálne záujmy, je nám zachovanie demokracie niekde kvázi mimo civilizácie jedno. Na pôde vyše dvoch hodín bohužiaľ nie je priestor na podrobnejšie rozobratie situácie, Scorsese tak radšej ako s potenciálnymi vysvetľovačkami pracuje s filmovou rečou. Šalamúnsky, alebo až budhisticky premyslený ťah. Len mi potom nie sú niektoré faktografické veci úplne jasné. ()

TomPrusik1 

všechny recenze uživatele

Martinovi Scorsesemu se podařilo opravdu perfektně zmapovat atmosféru Tibetu. Snímek Kundun totiž působí hrozně autenticky, za což může hlavně volba neherců. V obsazení nenajdeme žádného Brada Pitta ani Keanu Reevese, všichni herci nejspíše stály poprvé a naposledy před kamerou. Příběh Dalajlámy a komunistické invaze do mírumilovného Tibetu je nám všem asi dobře známý. Co se však dozvíme nového z filmu jsou různé tibetské tradice a zvyky. Jako třeba výběr Dalajlámy, přikládání si různých předmětů na hlavu a sledování křičícího pána v trochu srandovním oblečku jak tancuje a sděluje nějaké důležité poselství. Chybělo mi ale nějaké hlubší vysvětlení pro neznalce budhismu, proč to dělají a jaký to má význam. Předpokládám, že ne každý divák se v tomto orientuje a umí pochopit tyto tradice. Oceňuji i krásnou práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu. Po filmové stránce a výpravě je film zvládnutý na výbornou. Dobře se na to koukalo, ale film neměl zrovna takový spád, tempo bylo takové pomalejší, tak proto dávám jen 4 hvězdy. Jestli se ale zajímáte trochu o budhismus a Tibet, určitě budete velmi spokojení. 80% ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

Současný tibetský Dalajláma je pro mě persona, kterou obdivuji a chápu jako jednu z nejvlivnějších osobností minulého a současného století. A nejsem budhistka. Zajímá mě vše kolem tohoto sympatického pána a líbí se mi, jaký film o něm Martin Scorsese natočil. Líbí se mi jako celek, nenašla jsem v něm slabších míst, ale je pravda, že jsem ani chyby hledat nechtěla. :) Tibetu bych přála, aby nebyl v područí čínského draka a Dalajlámovi šťastný návrat do chrámů, které kdysi obýval. Já vím, zase jsem naivní... ()

Galerie (12)

Zajímavosti (7)

  • Philip Glass, který k filmu složil hudbu, je známým zastáncem tibetské nezávislosti. Dokonce je i spoluzakladatelem Tibetského domu v New Yorku. (Brousitch)
  • Natáčení v Tibetu nebylo možné. Místo toho se natáčelo v Maroku. (Kulmon)
  • Dalajlamu a jeho rodinu ztvárnili skuteční příbuzní samotného dalajlamy, kteří v době vydání filmu žili v uprchlickém táboře v Dharamsale či v zahraničí. (Kulmon)

Reklama

Reklama