Poslední pokušení Krista

Obsahově propracovaný film s naprosto vynikající hudbou. Ono pokušení je zpracováno velmi působivě a ďábelskému anděli strážnému bych na rozdíl od Ježíše opravdu podlehnul. Postavy nejsou jednorozměrné ideály, ale opravdoví lidé z masa a kostí. "Bůh mě miluje, ale nesnesitelně to bolí." Mele Gibsone, běž se se svou sadomaso verzí někam zahrabat. (07.08.2009)

Niekto by povedal, že len tupo nasledujem cirkevné dogmy, keďže som sa tomuto racionálne prepracovanému posúdeniu života Krista odvážila dať "len" 3*, ale musím zmiesť tieto mylné dojmy, pretože s diametrálne odlišným výkladom Ježišovho života žiaden veľký problém nemám. Toto je snáď prvý film, ktorý v mojich očiach dokazuje, že audiovizuálny aspekt dokáže predčiť samotný obsah, a preto Umučenie Krista (hoci nemá potrebu rozvrátiť tisíce rokov zaužívané) pre mňa predstavuje omnoho plnohodnotnejší filmový zážitok a zodpovednosť na tom nenesie len krutý (ale pravdivý!) naturalizmus scén. Posledné pokušenie disponuje perfektným scenárom a zamyslenia hodnými situáciami - obzvlášť mi imponovalo, že Ježiš tu vystupuje ako človek, ktorý pochybuje, má strach splniť vôľu Boha (čo je dosť diskutabilné, pretože takéhoto Ježiša vidíme aj v Umučení) a zároveň je opantaný vášňami, pochybnosťami a úzkosťou... James Caviezel je ale nekompromisne najlepším predstaviteľom Krista a jeho utrpenie a beznádej som mu verila tisícnásobne viac. Dafoe ma iritoval a neozbrojil ma charizmou, aká by z Krista mala vyžarovať. 3 hviezdy dávam vlastne "len" za to, že ten film rozmýšľa a je nekonvenčný, ale emocionálne ma to v žiadnom prípade "nerozpitvalo", za čo môže aj strohá forma. Keď si spomeniem na Umučenie, ktoré ma pohlcovalo Caviezelovým hereckým majstrovstvom, keď si spomeniem na symbolické zlo, obšmietajúce sa pomedzi židovský ľud či prekrásnu, úzkostnú scénu v Getsemanskej záhrade, tak Posledné pokušenie vo mne zďaleka neprehĺbilo toľko silných emócií. (13.11.2011)

Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (23.05.2007)

Ten film není ani z poloviny tak skandální, jaká je jeho pověst. Nepřináší vlastně nic převratného, jen polemizuje s několika body "oficiální" ježíšovské historie. Připouští, že i Ježíš Kristus byl člověk (po)chybující, že Jidáš asi taky nebyl prvoplánový zlosyn atd. Nejsem věřící, ale myslím, že Poslední pokušení určitě neuráží ničí víru. Nemá čím. Urazilo církev, to ale není totéž. Církev svatá... Organizace proslulá tím, že sdružuje největší devianty světa (což nevylučuje, že někteří z nich věří v Boha), ve všech dobách zneužívala víru lidí k posvěcení masových vražd, amorálních kšeftů a persekuci každého, kdo se něčím lišil. Společnost nařvaných podnikatelů, kteří se nerozpakují kšeftovat s odpustky, loupit a upalovat. Kterým nevadí, že podle biblické teorie vzniklo lidstvo sérií incestů, zato jim vadí, že si jejich Ježíšek v tomto filmu s odpuštěním vrznul. 70% (07.02.2007)

Dle knižní předlohy Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení" (1952) zpracoval Martin Scorsese téma víry, pochybnosti, hledání životní "cesty" a "místa" na světě. Vedle výborně zpracovaných myšlenkových linií a hlubokých zamyšlení je třeba u tohoto díla vyzdvihnout efektně vystiženou atmosféru, pečlivě propracované scény i drobné detaily. Pro zdůraznění myšlenky byly také nanejvýš vhodně zvoleny exteriéry (pustina, zahrada atd.). Poznámka: Celé řadě nedorozumění a přemíře silných (negativních) emocí, které "vzplanuly" v řadě diváků, by se předešlo náležitým zohledněním a pochopením úvodních slov: "Film není založen na Evangeliu, ale na fiktivní exploataci věčného duchovního konfliktu." (04.09.2003)