Zuřící býk

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)

Rasing Bull znamená pro Scorseseho další jen takové letmé a nesmělé pomrknutí do světa mafie. To pravé ořechové přišlo až o 10 let později. Nicméně Zuřící býk jakožto životopisný snímek funguje na jedničku. Filmu vládne pevnou rukou sehrané duo De Niro/Pesci. Škoda že se k nim nikdo další nepřiřadil. Potěší veliké množství náznaků, které pan režisér v pozdějších, hlavně tedy mafiánských snímcích náležitě rozvinul. Neotřesitelným faktem je že chorobného zuřivce a žárlivého tyrana LaMottu ztvárnil De Niro na několikrát podtrženou jedničku. Škoda poměrně slabé dvacetiminutovky na závěr. 85% (10.10.2012)

Scorsese umí točit filmy a potvrzuje mi to každým snímkem, který jsem od něj dosud viděl. Zuřící býk je skvělé životopisné drama, které diváka zaujme i díky tomu, že není pouze o boxu, ale rovněž se hodně zabývá životem LaMotty. De Niro svoji roli zvládl výborně a Joe Pesci mě také potěšil. Pocitově mi chybělo jen malinko k páté hvězdě. (04.11.2014)

Tak tenhle biografický film zvládnul Scorsese na jedničku. Z celéhu snímku je cítit atmosféra Bronxu a De Nirův La Motta působí opravdu autenticky. La Motta není žádný chytrák, ale je to chlapák, který má svou hlavu a řeší vše po svém. Divák si neví rady, zda La Mottu brát jako kladného, či spíše záporného hrdinu a tento rozpor činí tento film netradiční a unikátní. (03.06.2005)

Mám být k tomuto bezpochyby kvalitnímu snímku přehnaně shovívavý anebo zbytečně kritický? Ani jedna možnost metamorfovaná do podoby hvězdiček ale zdaleka přesně nevyjádří můj zážitek z filmu. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Možná to bude tím, že poslední dobou sleduji filmy s více procenty a jsem tak zmlsán, ale ačkoliv mě film bavil, zaujal a k La Mottovi jsem si vytvořil upřímnou sympatii, nakonec mi vychází počin, po jehož skončení jsem měl prázdno v ústech. Ne ale proto, že bych měl nadšením otevřenou pusu a všechno mi postupně vykapalo do klína. Čekal jsem nějakou pointu, vrchol, něco. Jasně, že je to podle skutečnosti a tvůrci si nemohou jen tak cokoliv vycucat z prstu. O důvod víc, proč být k filmům s nálepkou: "Podle skutečné události" rezervovaný. K samotným zápasům a tréninku mám také svůj názor. Místy mi přišly parádně reálné a bezvadně nahrané a zahrané, často z toho však byl podfuk hodně cítit (klasické uhýbání těsně před ránou). Jinak to byl ale opravdu dobrý film, přesně na 70 procent s několika velmi dobrými záběry (především v ringu) a hereckými výkony (mimo Roberta byla hodně dobrá i Moriarty), ale jak jsme se s rodinnou shodli, podobně kvalitních životopisných filmů je hodně. (05.01.2007)