Zuřící býk

De Niro je skvělý herec a Martin Scorsese je skvělý režisér. Zuřící býk pro mě není bohužel skvělý film, ale je to film velice dobrý. Má jen jednu jedinou vadu na kráse - je natočený podle předlohy jednoho nezajímavého týpka, který myslel pěstmi a dokázal si znepřátelit všechny kolem sebe. Šachy si dovedu představit jako sport mnohem víc než box, ty alespoň nikomu neubližují a zuštěchťují ducha. Ale přesto - Zuřícího býka vnímám jako umělecké ztvárnění, byť něčeho, co můj obdiv nemá. (10.10.2016)

Prvotřídní životopisné psychologické drama. Syrové, emocemi nabušené, s precizní dobovou atmosférou a sugestivně natočenými boxerskými zápasy. Scorsese po celou dobu vykresluje LaMottu (úžasný De Niro) hlavně jako namachrovanýho a nechutně žárlivýho hajzla, ale divákovi to stejně nedá a musí ho mít svým způsobem rád (jako člověka, který není zlý, ale trpí duševní nevyrovnaností, což bohužel není nic neobvyklého) a fandit mu až do konce (i když si to vlastně ani nezaslouží). Přese všechnu tvrdost a nesmlouvavost velice upřímný film, z něhož srší Scorseseho typická životní protřelost a zkušenost. 90 % (27.05.2005)

První věc, která mě napadla ihned po skončení filmu, byla: "A Rocky se může jít klouzat." (A to mám sérii o Rockym i Slye fakt rád). Nicméně Scorsese jde až na dřeň a ukazuje nám duši rváče, která není jednoduchá. Stále žárlí, ale jen proto, že svou ženu miluje. Štve ho hlídat si váhu, ale musí, aby mohl získat titul. A dokáže se pohádat kvůli každé blbosti. A právě tohoto boxera dokonale ztvárnil Robert De Niro. Věděl jsem, že je to geniální herec, ale co předvedl zde, to nemá obdoby. Po celou délku filmu jsem neviděl Roberta, ale Jakea LaMottu. Jo, tomu se říká opravdová vysoká škola herectví… A když k němu připočtete i krásnou Cathy Moriarty a vynikajícího Joea Pesciho, dostanete zážitek, na jaký jen tak nezapomenete. Zuřící býk je zkrátka a dobře klenot filmového světa, který by se měl promítat všem budoucím boxerům. P. S. Mimochodem, je to jeden z deseti nejoblíbenějších filmů samotného Miloše Formana, kdyby to někoho zajímalo. (04.09.2010)

Příběh boxéra, který nezávisle stoupá vzhůru, ale jako paranoidní násilník pak padne na držku. Nepříliš sympatický až lehce bezcharakterní Jake LaMotta - De Niro, se mi nedostal pod kůži, nakonec stejně jako celý film. Ne že bych se nudil, ale sledoval jsem toto klasické dílo spíše s takovým povinným zájmem, než že by to nějak opravdicky dopadlo. (03.12.2010)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)