Kdo to klepe na moje dveře

Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... (12.11.2005)

Komórní nezávislá love story od budoucího mistra světové kinematografie. Kdo to klepe na moje dveře je průměrná romantická love story, kde nejvíce zaujal mladý Harvey Keitel, skvělá kamera a hlavně už tehdy šlo poznat, že Scorsese bude kvalitní režisér, protože po řemeslné stránce to není vůbec špatný film. (31.12.2011)

Film o předsudcích vyvolaných výchovou. Do určité míry je to film proticírkevní, neboť její výchova je plná tabu, pokrytectví a falešné morálky. A pohled do života mladíků v italské čtvrti New Yorku, jejich bezstarostná zábava je střídána s milostnou zápletkou a láskou, která končí nepochopením, když se J. R. nedokáže smířit s tím, že jeho vyvolená (Zita Bethume) nedokáže smířit s tím, že byla v minulosti znásilněna a proto už není panna. Nikdy nebudeme vidět svět jako ten druhý, a porozumět mu je tak obtížné, když vidíme v první řadě sami sebe. (15.06.2009)

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. (15.07.2023)

Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. (09.02.2011)