Krvavá neděle

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)

Velmi zasahující. Kamera diváka vtáhne přímo do děje, mezi protestující i mezi policisty. Když budu cynická, tak řeknu: výborně natočená proirská propaganda. Jazýček vah jednoznačně straní Irům. Oběťmi ale byli i ti vyděšení Britové, kteří byli neustále terčem nenávisti, atentátů, urážek a nepřestávajícího strachu. /16. j4. 13./ (16.04.2013)

Hnusnější a odpornější o to víc, jak kvalitně je to natočený. Paul Greengrass je mistrem sugesce. Lidi byli, jsou a budou prasata, na mnoha místech se ale takovýhle zvěrstva dějou každej den, aniž by byl kdokoli minimálně potrestán, stejně jako po incidentu zobrazeným v Krvavé neděli. Všichni jsme ale odpovědný za všechny, takže se pak hlavně nesmíme divit (a litovat), až přijde spravedlivá odplata. (18.09.2008)

Greengrass natočil skvělé drama, které působí realističtěji, než všechny jeho následující snímky. Zde nejsme do dění pouze vtažení, zde jsme aktéry. Díky kameře umí tento režisér působit absolutně autenticky a v tomto případě některé záběry opravdu působí dokumentárně jako reportáže. Požitek z filmu je pak maximální. Zároveň si cením toho, že tvůrci se snaží o objektivitu, neukazují prostě prstem na konkrétního viníka a nechávají tvůrci na divákovi, aťsi udělá názor sám. Skvělou roli zde sehrál James Nesbitt, který si po tom plahočení v seriálech nějakou tu větší roli zasloužil. (10.02.2009)

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)