Černý jestřáb sestřelen

V době, kdy jsem měl na občance sotva zaschnutý inkoust a úspěšně složil přijímačky na střední, vyrazil jsem do kina na válečný film od Ridleyho Scotta, tvůrce, který mi pár týdnů předtím v televizi zprostředkoval nefalšovanou hrůzu při setkání se slizkým mimozemšťanem. A bylo to... impozantní! Tehdy jsem odložil knížky a zamiloval se do velkého plátna. Navíc jsem využil nástupu počítačů i konexí na lidi s vysokorychlostním internetem k tomu, abych začal hltat filmy. Ve velkém. A Černý jestřáb sestřelen byl jeden z nich. Viděl jsem ho tehdy doma snad 20x. A teď, asi po desetileté pauze, jsem se k němu vrátil a nic se nezměnilo. Vlastně se to celé umocnilo. Ta nosná myšlenka o nesmyslnosti války je opravdu chatrná, ale o to ani nešlo. V rámci žánru je totiž tento film unikum. Z hlediska tvůrčí zručnosti ve zprostředkování válečné bitvy dokázal Scott s celým štábem dosáhnout maxima. Idziakowa ruční kamera v ulicích, širokoúhlé kamerové celky na vznášející se helikoptéry, zvuková stopa posílající rachot samopalů skrz celý obývák, rytmický střih udávající tempo spolu s Zimmerovou burácející hudbou. Každý šroubek, každá matka je utažena naplno. Chápu tehdejší konkurenci, ale fakt, že z oscarového klání vytěžil snímek v technických kategoriích pouze dvě sošky, mi hlava nebere. Ale čert vem ceny, tady nemám sebemenších pochyb, že ve výše vypsaném bude film udivovat i za další dekádu. Tady už není co překonávat. (31.10.2014)

Ak Poma existenciálne nadchla Coppolova Apokaypsa a vietnamské peklo mu zaťažilo žalúdok, tak ja mám podobný ťaživý pocit nie z monotónnej coppolovky, ale tu z Čierneho jastraba, ktorého miera brutality, syrového prostredia a krutosti vyviera zo všadeprítomných záberov, keď sa musíme dívať na ustavičný chaos, utrpenie a beznádej. Somálske šialenstvo som prežívala príliš intenzívne, ale z toho dôvodu, že Scottova výpoveď pôsobí realisticky a ja som mala dojem, akoby som sa nachádzala uprostred nonstop výbuchov a strelieb v prostredí, kde vyznievajú autenticky. Práve preto, že sa to tam naozaj odohrávalo. Aj čo sa týka technickej stránky - ozvučenia či parádnej kamery, Scott dokazuje, že je v súčasnosti jedným z najlepších filmárov. Po tomto silnom filmovom zážitku budem každý večer ďakovať Bohu, že v porovnaní s civilistami v krajinách, kde zúria neustále boje, mám až na pár malicherností úplne dokonalý život. 90% (02.10.2010)

„Pane Garrisone, myslím, že jste sem neměli jezdit. Tohle je občanská válka. Je to naše válka, ne vaše.“ Tento Scottův mistrovský kousek patří k nejlepším žánrovým snímkům vůbec. Můžete si představit jakoukoliv složku, která podle vás dělá kvalitní válečný film, Černý jestřáb ji má a navíc vyšperkovanou. Dechberoucí scenérie, adrenalinové akční sekvence, davové scény, hrdinové, o které máte strach, napětí, zmar a jatka v jednom. Třeba při takovém pádu Černého jestřába si můžete jen říct, že natočit lépe to snad nešlo. A když jsem po letech viděl prodlouženou verzi v top kvalitě, vše se jen zvýraznilo. Dokonce otravného patriotismu a patosu bylo poměrně málo (a když už na ně došlo, nijak nerušily). Pro mě osobně nejlepší Scottův film, ke kterému se můžu kdykoliv vrátit a zážitek bude maximální. „Kvůli mně s vámi má vláda nikdy jednat nebude.“ - „Tak spolu můžeme jednat my 2, ne? Jako voják s vojákem.“ - „K tomu nemám oprávnění.“ - „Jasně, že ne. Můžete zabíjet, ale jednat ne. V Somálsku zabíjet znamená jednat.“ (16.04.2011)

Akční hyper-nářez ve válečných kulisách, který některé lidi fascinuje natolik, že dokonce omlouvají/zamlouvají mírnou kontroverznost jeho pojetí. Ne, nesouhlasím s tím, že se jedná o film nestranný, či dokonce protiválečný - agitační moudra sice nejsou divákovi přímo vstřelována do hlavy, ale celou dobu sledujeme americké hrdiny polapené smečkou somálských psů a při záverečném (a ohromně působivém; několika slzám jsem se neubránil) masakru těžkou palbou z vrtulníků pociťujeme osvobozující katarzi, nikoliv závan hrůzy nad krutou smrtí tolika lidí...A může být být film, který pojímá válku jako akční dobrodružství protiválečný? Osobně místo odpovědi neshlasně kroutím hlavou. Důležité však je, že nějaká ideologie byla to poslední, co Ridleyho zajímalo. On se narodil pro vizualitu a režijní kouzlení a zatraceně, v Black Hawk Down mu z klouboku vyskakuje jeden králik za druhým až mnohá čelist podlehá gravitaci a padá na podlahu. Scénář přitom talentovanému režisérovi skvěle sedí do noty - neboťt obsahuje spoustu akce, není dějově složitý a nesnaží se nic příliš řešit - prostě předhazuje různé situace a soudy ponechává na divákovi. Jasně, není problém poznat, která země tento film vyrobila, ale....Já si jako malý rád hrál na vojáky. 90% (14.06.2008)

Výborný válečný film v režii jednoho z neuznávanějších režisérů. Do atmosféry, která ve filmu vládne se velice snadno a rádi ponoříte, a souboje několika skupinek vojáků v rozpálených ulicích Somálska nezačnou nudit. Nicméně viděl jsem i lepší tématicky podobně zaměřené snímky, proto "jen" čtyři" z pěti. (08.01.2008)