Blade Runner

Žánr filmové science-fiction ve své nejzralejší podobě. Scott dokázal spojit výtečnou trikovou stránku, kvalitní herce a hlavně charakteristicky intelektuální Dickův příběh do fascinující "noir" detektivky budoucnosti. Atmosféře náramně pomáhá Vangelisova hudba a také to, že spíše než akční rozvíjení zápletky film vyznává dialog a pomalý posun vpřed. Fikční svět kolem vás tak nabývá na plastičnosti a při dobré konstelaci vás pohltí a nadobro se otiskne v duši. A příběh o lidskosti/nelidskosti/umělosti nabývá na aktuálnosti, ne naopak. Zajímavé je i to, že film si diváky nezískal "sezónně", ale získává je napříč časem. Což je samozřejmě velká poklona jeho kvalitám. (27.01.2004)

100% súhlasím s Falkom a POMOM. Som jeden z ďalších ktorý pri "Blade Runer" zaspali, no ja by som to nepripisoval k nudnému deju, ale skôr hrozne dlhej stopáži. No ale na rok 1982 veľmi vydarené efekty, ktoré boli snáď lepšie ako v niektorých terajších sci-fi béčkach............... Soundtrack Vangelis: 1. Main Titles [3:41] ,2. Blush Response [5:46] ,3. Wait for Me [5:27] ,4. Rachel's Song [4:46] ,5. Love Theme [4:57] ,6. One More Kiss, Dear [3:57] ,7. Blade Runner Blues [8:53] ,8. Memories of Green [5:04] ,9. Tales of the Future [4:47] ,10. Damask Rose [2:32] ,11. Blade Runner (End Titles) [4:40] ,12. Tears in Rain [3:00] (18.06.2011)

"Žádný z Bohů biomechaniky na nebesích mi nepomůže." A mně zase nikdo nepomůže s pochopením legendy zvané Blade Runner. Už jsem se s Deckardem za těmi replikanty několikrát proběhl, snad jsem mu jich pár pomohl i zabít, ale pořád mi to připadá jako vizuálně zdařilá leč poměrně vláčná sci-fi. A já mám raději rychlý tempo podobný tomu, který při gymnastický bojový akrobacii vyvinula replikantka Pris. To byl pro mě určitě nejzábavnější moment filmu, ale taky mám rád výslech Rachael nebo dokonalýho naháče Roye v akci. Z toho plyne, že jsem možná taky replikant, takže raději opustím Zemi dřív, než mi nějakej zmatenej Deckard vystřelí čip z hlavy. (31.01.2018)

Scifi kult pro opravdové fajnšmekry. Vzpomínám si, když jsem před lety byl na obnovené premiéře BR - Director´s Cut, seděli jsme v kině tři lidé. Vychutnat si tehdy obrazovou krásu BR na velkém plátně byl naprosto jiný zážitek, než oříznutý obraz na TV. Není to lehke pokoukání, není to popcornová zábava. Celý film se line v ambientní náladě, která se musí procítit. A pokud člověk vidí BR s perfektním zvukem, může si pořádně vychutnat mistrovský Vangelisův soundtrack a zachytit různé zvukové vychytávky v některých scénách, jako všelijaké šeptání čí ambientní zvuky, které dokreslují náladu filmu. Ridley Scott stvořil fascinující, temný futuristický svět a i kdyby poté už nenatočil nic jiného, tímhle dílem se zapsal mezi nesmrtelné tvůrce. (26.05.2002)

You know, that Voight-Kampff test of yours ... did you ever take that test yourself? -- to je hlavní otázka filmu. V původní, mírně polopatické verzi firmu se vysvětlení neobjevilo -- odpověď "vysvětlil" jedinou přidanou scénou relativně nedávný director's cut, který jinak vyházel spoustu balastu, prosazeného do filmu původně producenty, kteří se obávali, že diváci filmu nebudou rozumět. Dodatku je možná na škodu, každý se měl zamyslet sám podle náznaků, nebo ještě lépe -- jen popřemýšlet, jaká je hranice, co tvoří člověka, co je člověk.... Tak, dosti nesmrtelnosti chrousta: Atmosféra je dodnes nepřekonaná -- špinavá, opotřebovaná směs futurologistické technologie, která není k smíchu ani po tolika letech, a úpadku amerického snu v přesvědčivé vizi budoucnosti -- díky silnému příběhu tam ani tolik nejde o rekvizity, a přesto vše je dokonale podmanivé.... (08.09.2006)