Pýcha a předsudek

Dnes se každý ohání všemožnou genderovou korektností, a kdo ví čím vším, ale přitom by stačilo dělat tak pěkné adaptace od Jane Austenové, jako je například tato, a všichni by mohli být spokojeni :) Vždyť přesně takovýto příběh jednoho ženského rodu (jak typické téma pro JA) je tím, co by dokázalo uspokojit nenávistné komentáře emancipovaných žen. Pýcha a předsudek v sobě pěkně kombinuje romantický příběh z červené knihovny, spolu s dobovým dramatem. Pokud jste fandové děl, jako jsou Rozum a cit nebo Malé ženy, tak vás ani tato série nesmí minout. A pokud je někdo, kdo se narodil pro roli suchara v 18. století, tak je to jednoznačně Colin Firth. (04.04.2021)

6/6 Na celém tom seriálu je asi nejlepší jeho recepce, díra, kterou udělal do světa Colin Firth jako Darcy, a samozřejmě kvalitní adaptace, protože romány často trpí, pokud se mají stát filmem, ale stejně tak často zrají, pokud se mohou proměnit v minisérii. Seriál je dobré znát i pro další sledování, například Austenlandu nebo Bride and Prejudice. #bbc (29.07.2014)

Vždycky jsem si přál vidět televizní seriál "Pýcha a předsudek", kde prý nejenom podle Bridget Jones je úžasný Colin Firth. Také věhlas, který Firthův výkon provází byl i důvodem jej obsadit na roli Darcyho právě v komediích s Reneé Zellweger. Díky společnosti HCE, která film přináší v pošetkách do prodeje se mi přání splnilo a musím konstatovat, že Colin Firth jako pan Darcy je skvělý a zpracování je velice věrné knižní předloze... (30.06.2009)

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)

Tradičně velmi kvalitní adaptace literárních děl BBC se nezapře. Pochybuji, že by se to dalo natočit ještě nějak výrazněji lépe. Typicky britské, s pronikavým vykreslením dobové společnosti, charakteru postav a slovní ekvilibristikou konverzace. Elizabeth, zde naprosto přesvědčivě představovaná Jennifer Ehle-ovou, je příkladem inteligentní a morálně ušlechtilé dívky, která dokáže odolávat konformní, namnoze pokrytecké nebo čistě pragmaticky uvažující společnosti. Příběhy J. Austenové se pochopitelně nejvíce líbí ženám, neboť zcela odpovídají ženskému vidění světa, což vůbec není na škodu. Neboť v literatuře i ve filmu (a nejen tam) je v menšině. To ovšem neznamená, že je méně pravdivé... (01.07.2009)