Příběhy nekonečna

K seriálu jsem se dostal vlastně náhodou skrz soundtrackové album s hudbou Philipa Glasse. Ta je spolu s vizuální stránkou asi nejvýraznější a nejhodnotnější součástí seriálu. Předlohu jsem přitom neznal. Základní myšlenka je hodně zajímavá a dala by se rozvinout do velké šířky. Tady na ní vznikl příběh, do značné míry epizodní, a přece vzájemně propojený, který je v některých momentech hodně silný. Působí ale poněkud nesourodě, nevyváženě, jednotlivé epizody se výrazně liší jak svým vyprávěním, tak i mírou použití mysteriózních a sci-fi prvků (a logiky, která místy pokulhává). Pomalé tempo dává vyniknout poetice hudební i vizuální, jen někdy se vleče až trochu moc. Dobře se pracuje s tím, jak se v jednotlivých epizodách představují nejen postavy, ale i zdánlivě drobné detaily, které se někdy později znovu připomenou a třeba i dostanou víc prostoru a obšírnější vysvětlení. Příběh navíc zůstává komorní, v každé epizodě se zaměřuje na jednu nebo dvě postavy v podstatě jen ze dvou rodin a všechny ty sci-fi prvky vlastně jen poskytují impulz k prožití bytostně lidských osudů a témat. Lidé vesměs zažívají životní ztráty a vyrovnávají se s nimi... Jo a robot je neodolatelně roztomilý jako Číslo 5. Cole (Duncan Joiner) by pak klidně mohl být takový nový David. (17.02.2022)

Moc příjemné jakoby šeptem vyprávěné příběhy. Nic ukřičené a afektované. Robůtci pobíhající po lese, lidé ve svetrech v interiérech plných nábytku po dědovi a babičce - takové futuretro. Civilní herecké výkony (po dlouhé době nadějní dětští herci). Za kamerou zajímavý tvůrci (Stanton, West, Jodie Foster) a Glass za piánem. Pohlazení po duši. (22.10.2022)

Má to zvláštní kouzlo, tohle ,,art retro emo sci-fi" pro děti z 21. století. První díl sice slabý, nudný a nelogický, pak jsem tomu ale asi jako divák přišel na chuť a postupně mne to vtáhlo do svého originálního, byť lehce bizarního světa, v němž dění občas zpovzdálí sleduje obživlý mlčenlivý robot. Nádherná hudba. Prazvláštní atmosféra. Síla nevyřčeného. Chvála melancholie... Škoda občasné nudy a nelogičností... (30.05.2020)

Stålenhagovy kresby mám rád, stejně jako hru Generation Zero která se v nich silně inspirovala, a tak jsem od tohohle čekal přece jen trochu víc. Drží se to zbytečně zpátky co se týče sci-fi prvků, v originálních kresbách jsou obří výjevy který by člověk rád viděl rozpohybovaný, ale seriál nabízí pouze komorní nenáročný adaptace. Jelikož je to víceméně povídková série, má to silnější i slabší díly, bohužel slabších bych řekl že bylo víc. Aspoň si to drží celou dobu depresivní podtón a má to dobrou hudbu (a kupodivu slušný dětský herce). Na víc jak 3 to neni. (11.07.2022)

Pokud v malbách Simona Stålenhaga vidíte něco jedinečného, až magicky temného a krásného zároveň, splní tento seriál vaše očekávání. Tales from the Loop mají naprosto fenomenální vizuál, hudbu a výpravu. Rozpohybovat knižní ilustrace se povedlo skvěle (i když si myslím, že původní scenérie Švédska by některým scénám slušely více). Vymyslet k malbám příběh je něco neskutečně komplikovaného a téměř nesplnitelného, protože každý si v těch barevných obrazech hledá něco jiného: různé emoce a zcela odlišné chápání atmosféry. Simon Stålenhag je fenomén, jeho lehce znepokojivé, obrazy "tech-venkova", které propojují lidi a všemožné stroje jsou něco, co jsem nikdy jinde neviděl. I přes komplikované zadání, se podařilo přenést dle mého většinu toho co, jsem zažil, při prohlížení maleb. V tomto ohledu mě seriál rozhodně nezklamal. Příběhy v Tales from the Loop mají záměrně pomalý, až roztáhlý styl vypravování příběhu. Záměrně se melancholicky nikam nespěchá, dlouhé záběry s ruchy okolí jsou super, vtáhnou vás do děje a vytváří půdu pro maximální vnímání emocí. Ty jsou v každém díle zcela jiné. Pomalé tempo mi rozhodně nevadilo, nicméně v jistých místech mi nepřišlo dvakrát vhodné, scenáristicky nedotažené. Styl vyprávění tedy rozhodně není mainstream a nemusí vyhovovat kažnému. Stejně tak i vyznění jednotlivých dílů, kdy se jakoby nechávají různé závěry zcela na divácích a vyznění samotných konců se ponechá více méně neutrální. I přes mnohá fatalistická témata s nádechem děsu, temnoty a "chaosu", je z toho cítit klid a takové "smíření s Vesmírem" hlavních postav. Smyčka je sice vymyšlená, ale určitě jsou některé myšlenky přenositelné i do naší reality. Různé interakce lidí a "nadpřirozených", zdánlivě nemožných věcí jevů je super a velmi zajímavou náplní. Valná většina nápadů je zcela originální a nemá obdoby. Tales from the Loop je jednoznačně jeden z nejoriginálnějších seriálových počinů posledních let. (20.04.2020)