Rozhněvaná rudá planeta

Proslavené sci-fi béčko ztratilo časem většinu svého kouzla, a během desítek let nabízí jen scény plné nepříjemně vysokých tónů, přepálené rudé barvy a příšerného herectví. Většinou mi neumětelství zúčastněných a směšné efekty nedělají problém, protože monster movies servírují dost atrakcí aby byly zábavné. The Angry Red Planet jich taky pár ukáže, ale kvůli zvoleným postupům jsou nepříjemné na sledování a ne moc působivé. (17.01.2021)

Ib Melchior je ďábel. Za devět dní ($ 200 000) zmákl natočit kvalitní podívanou s krabí krysou, republikánským čtenářem sci-fi operujícím se zvukovým kanónem a nejtragičtějším hereckým klonem Humphreye Bogarta v historii (Don´t call me Irish). Ještěže se mu ten střih povedl na jedničku, emzáci se neukázali v celé kráse a nemělo to víc než 85 minut. Po tomhle filmu budete zaručeně vidět rudě. (09.06.2008)

Obstojně nadprůměrné béčko z konce padesátých let (roku zde nevěřit). Dost se mi líbilo provedení: Přestože film byl natočen hluboko před lety lidí do vesmíru, dojem autentičnosti je dobrý. Především s oblekem astronautů nedělali žádné ciráty a oblékli je do leteckých kombinéz s velkou kulatou nášivkou na prsou. Trefa. Skafandry se celkem daly snést, ale hlavně je to snad první film, kde řídící centrum kosmického letu vypadá reálně (viděl jsem desítky filmových pokusů). Dost nápaditě, originálně a nenudně vypadal i Mars samotný. Herci byli zčásti dobří. Jen to mohlo mít lepší závěr... (22.10.2012)

Zábavná jednohubka na jedno použití. Tajemný začátek naznačoval mnohé, ale od vzpomínek na cestu raketoplánem na Mars to už bylo horší. Až osudové rozhovory během letu vesmírem se sice zvládnout daly, ale lahoda to právě nebyla. Po příletu na Mars pak začala řádná zábava - hlavně čtyři monstra, s nimiž se hrdinové setkají: masožravá rostlina, do které se musí herečka sama zabalit, aby vzbudila dojem živosti oné rostliny, velká amorfní améba, moje velmi oblíbená bestie z plakátu - krysopavoukokrab - a samozřejmě tříoký mimozemšťan, který poněkud nafoukaně Zemi vzkáže, že lidé sice technicky dospěli, ale duševně zdaleka ne, a zakáže jí další pokusy návštěvy své planety. Jak všichni zmiňují barevné filtry Marsu, musím se přidat - to bylo fakt brutální, málokdy platí doslova, že z něčeho "přechází zrak", na Marsu zde ovšem k tomu dochází beze zbytku. Postavy astronautů jsou zábavně schematické: hlavní hrdina - milovník, frajer, prostě borec (naneštěstí fakt těžce imitující Bogarta, což působí maximálně směšně) -, profesor, krásná vědkyně (akorát Naura Haydenová krásná není), jen je div, že nešlo o profesorovu dceru, aby klišé byla komplet, a voják, co je zároveň vtipálek. Zkrátka jeden z klasických sci-fi filmů druhé půle padesátých let, naštěstí zábavný a dobře se na něj dívá. (22.02.2015)

K Zemi se vrací první raketa vyslaná na Mars. Něco, lépe řečeno všechno není v pořádku. Z rakety nakonec vyklopýtá pouze jedna výpovědi schopná kosmonautka, která postupně popisuje hrůzostrašnou misi... Není to úplně nejhorší. Tvůrci filmu asi slyšeli, že se Marsu říká také Červená planeta - všechny na Marsu se odehrávající pasáže jsou tedy barevně podbarveny (spíše přebarveny) rudou barvou - někdy mám podezření, nejde-li v mnoha případech dokonce o animaci. Z triků se tu vyskytuje obludná masožravá rostlina, které musí její kořist hodně pomáhat, aby si uchvacovací akt zachoval zdání hodnověrnosti, monstrum s obličejem netopýra, šesti nohama a plandavým ocasem nejvíce připomínající pavouka, jež vydává docela stylový řev, vodní obluda, u které si její tvůrci s konkrétními tvary hlavu až tak nelámali - zřejmě pro zachování "tajemna", a jeden marťan, jehož si též příliš neužijeme, i když dokáže z ženské složky posádky vyloudit solidní hysterický jek. Děj - jde tady vlastně o setkání s cizí vyspělejší civilizací - toť sci-fi. Hlavní slovo však mají kreatury - tedy skoro horor. Z herců trochu zaujme Gerald Mohr - mírně bogartovský typ. Podsaditější zrzka Naura Hayden zrovna nejlepší herečkou není, její postava pak podivně spojuje typ hysterky s odhodlanou bojovnicí (na psychologický vývoj bych to neviděl). Jack Kruschen je typická veselá vojenská guma - jako asi nejlepší a nejznámější herec svoji figurku zvládá nejlépe a nejstylověji. Profesor Lese Tremayna odvádí svoji práci také slušně. Pár nelogičností - podivné přistávání rakety, nesmyslné nošení skafandrů, neuvěřitelně rychlý návrat z projížďky na člunu - samozřejmě rádi odpustíme. (10.08.2005)