Metropolis

Shigeyuki Hayashi (tvořící pod pseudonymem Rintaro) převedl na filmové plátno legendární mangu Metropolis "Otce anime" Osamu Tezuky (Astro Boy). I když sám Tezuka údajně stejnojmnenný němý film neviděl (jediné, co ho prý ovlivnilo, byl plakát), není vůbec od věci srovnávat snímek z roku 2001 s Langovým mistrovským dílem. Tvůrci anime se jím totiž mnohdy inspirovali. Příběh se značně liší, přesto se dají nalézt zásadní styčné body - ohromné velkoměsto s několika podzemními patry, robotická dívka s tváří anděla nebo symbol biblického Babylónu. Někdy jsou dokonce použity techniky typické především pro němý film jako jsou například stíračky. Scénáře se ujal Katsuhiro Ôtomo (Akira), jemuž témata revoluce a varovné vize budoucnosti jistě dobře sedla. Animace není zrovna v dnešní době obvyklá, ale je nutno říci, že přesně kopíruje Tezukův styl, kterému se ne náhodou říká "Walt Disney Japonska". Jedna složka filmu ale na sebe upozorňuje nejvíce a to je hudba - houpavá, jazzová, jednou hravá, podruhé tajemná. Staví Metropolis ještě o stupínek výš a někdy ho až nebezpečně odosobňuje, což může být pro někoho výhodou, pro druhého (jako pro mě) spíše chybou... (15.08.2006)

Originál jsem neviděl, avšak na toto mě nalákaly screenshoty s nádhernou stylistikou. A to se filmu upřít nedá. Počátky 3D animace spojené s nádhernou 2D animací, kde hlavně výbuchy a demolice působí skvostně. Veškeré pohyby, záběry na budovy, město, kanály, místnosti jsou plné neopakujících se detailů, animátoři zde odvedli úchvatný kus práce. A je to tak 80 % celého filmu. Pak je tu velmi pěkná hudba a někde v pozadí se krčící, stydící se příběh, který má v ruce malinkou, titěrnou "logiku". A tím je film shrnut. Ze začátku mě možná příběh(y) vcelu braly, vše však začalo být zbytečně komplikované, přehršel nových postav, politických bojů, najednou se prostě nechytáte, co se to tam vlastně děje. Příběh skáče od A do Q a nic nedrží pěknou, kontinuální linku. Konec se mi ani nechce zmiňovat. Za mě velmi nezajímavé. Lehký spoiler: prakticky jde o "konec světa" a nikdo s tím nemůže nic dělat, kromě jednoho týpka, který jen zmáčkne tlačítko a vše vyřešeno... The f*ck. Závěr: Vizuální nádhera podpořena pěknou hudbou, chaotickým příběhem a nulovou logikou (hlavně ke konci). Watch if for the colors. One button to rule them all 45 % (29.12.2020)

Úžasné! Neviem koho napadlo do tak futuristického príbehu zakomponovať jazzovú hudbu, ale je to nápad za milión a Metropolisu dodáva veľmi zaujímavý retro-šmrnc. Spolu s krásnou animáciou a vycibreným príbehom film získava neopakovateľnú atmosféru, ktorá ma úplne pohltila. Príbeh samotný sa vyznačuje typicky ázijským miešaním žánrov, ktoré spolu typicky ázijským spôsobom mimoriadne ladia a ich prelínanie neruší ani na sekundu. Za vyzdvihnutie stojí absolútne geniálny koniec, krásne nasiaknutý sarkazmom. Neviem si predstaviť človeka, ktorého by poriadne neodrovnal :-). Jednoznačných 10/10 a po Miyazakiho masterpiecoch asi najlepšie anime, aké som videl. (05.01.2006)

Jakýsi prazvláštní anime remake-neremake legendárního Metropolisu Fritze Langa s hodně naivní animací a hodně naivně postaveným příběhem, což vyvažuje skvělá hudební stránka a zvláštní industriální atmosféra. Blade Runner se setkal s anime Futuramou v atmosféře 12 opic, to vše zatavené do formy pro mládež, i když to zní asi šíleně... (04.11.2011)

Bez mučení se přiznávám, že sice miluju sci-fi, ale pravěké filmy v lásce až na pár výjimek nemám, takže jsem si německý výtvor z roku ajn-cvaj nechala ujít. A víte, z čeho ještě nejsem obvykle na větvi? Z asijských filmů... a hlavně z manga stylu animace. Ty přeslazené ksichty s obříma očima jsou prostě náramně přirozené... ale jenom k večerníčkům pro malé holčičky, co si hrají s plyšáky a s mrkacími panenkami. Ve filmu pro dospělé to nesnáším. Ono je ovšem diskutabilní, zda je tahle varianta "Metropolis" určená dospělým, já jsem si při sledování konstantně připadala jako děcko a zoufale jsem se nudila. Nesympatické postavičky mě nezajímaly, patos nedojímal, pozadí mi přišlo přemrštěně barevné, bez atmosféry, rádoby hlubokomyslný příběh nenabídl nic nového, nic originálního. A hudba, šmarjájózefe, ta disharmonická hudba mě srala přímo pekelně! Prostě nezáživné audiovizuální inferno! Teď budu muset úporně namáhat mozkové buňky (obě najednou!), za co dávám 35%: Fifi robot byl milý, pár scén nebylo úplně k zahození a občas bylo slušně namalované prostředí. Uff, nikdy více! (07.11.2011)