Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Policejní rada Vacátko znovu přichází! Tentokrát v kasařské romanci podle povídky Jiřího Marka. Jednou z největších postav, které vytvořil Jaroslav Marvan, je vrchní kriminální rada Vacátko. Spisovatel Jiří Marek, autor literární předlohy, napsal tuto postavu podle čtyř skutečných pražských kriminalistů z období první republiky, ale teprve až když jí Marvan vdechl život, zajásal syn jednoho z oněch čtyř pánů radů: „To je přece táta!"  Film Pěnička a Paraplíčko bezprostředně navazuje na oblíbený televizní seriál Hříšní lidé Města pražského. Volba padla na povídky z jeho další knihy "Panoptikum hříšných lidí". I zde se vedle pana Vacátka objevují jeho podřízení – detektivové pan Bouše a pan Brůžek v podání Josefa Vinkláře a Josefa Bláhy. Film nesoucí podtitul „kasařská balada" ukazuje s úsměvným nadhledem pražskou „zločineckou galérku". Pěnička je kasař a Anča Paraplíčko chudičká šlapka. Jejich příběh málem vyústí v krvavý masakr, kterému zabrání jen moudrost a životní zkušenost rady Vacátka... (Česká televize)

(více)

Recenze (128)

mira007 

všechny recenze uživatele

Krimi komedie s policejním radou Vacátkem Marvanem, ale tady si prostor pro sebe ukradlo hysterické duo padouchů Bohdalová Brzobohatý. Rozverná detektivka starých časů schopná pobavit i dneska. Pro mne trochu sentimentální vzpomínka, jinak bych to asi ani nevyhledával. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Rada Vacátko musel vyřešit zamotaný případ, který zasáhl do osudů několika lidí. Začal vraždou Toufara a skončil zatýkáním Pěničky, který se zabarikádoval na půdě a nidko s ním nebyl schopen pohnout. Sám policejní rada musel zasáhnout. Díky němu se dozvíme, že šlo vlastně o nešťastnou náhodu. Milenecká dvojice v podání Brzobohatého a Bohdalové byla velmi přesvědčivá a i osudová. Opět se zde ukázal lidský přístup a rozměr geniálního rady Vacátka. ()

Reklama

Jehan 

všechny recenze uživatele

Celkem fajn retro. Omšelá Praha roku 1970 jako kulisa Prahy před (tehdy) skoro 50 lety? No nic. Brzobohatý a Šmída ve skvělé kondici, Bohdalová ještě snesitelná. Marvan standardní. Nejlepší je vlastně Pepíček Zíma a jeho uhrančivý song. Bouše s Brůžkem jen statují. Sequens v podstatě podal rutinní výkon, s obvyklou snahou navodit autentickou dobovou atmosféru, což se mu téměř nikdy dokonale nepovedlo, snad s výjimkou Atentátu. Technická - Čáp s pěknou C+K pistolí Steyr, Pěnička s bubínkovým revolverem (ráže ´22?) s "nekonečným" zásobníkem. A z respektované uniformované policie 1. republiky dělá Sequens pitomce. No a ta křečovitá groteska s hasiči... darmo mluvit. Naštěstí to Vacátko celé urovná - a dáme si na závěr browning zpět do kapsy a do koutku to viržinko, no ne? Pěkný detail se směrovkou "Masérka" v závěrečné scéně (patro pod Pěničkou). ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Tahle gangsterská historka mi v rámci čtyř televizních filmů s radou Vacátkem přišla nejslabší a to i přesto, že Brzobohatý je můj velký oblíbenec. Přesně jak napsal Enšpígl, tak Bohdalka která nebyla pěkná ani jako mladá je opravdu všechno, jenom ne femme fatale. Humor na mě moc nefungoval, ale naštěstí ta tradičně kvalitní herecká sestava a Sequensova jistá režie to v tom průměru spolehlivě udrží.55% ()

Inozuka 

všechny recenze uživatele

Jednoznačně nejlepší celovečerák Hříšných lidí. Je to dané především dobře vykreslenou atmosférou předrevolučního podsvětí. Kasaří, pouliční holky, pasáci a překupníčci. V Jedové chýši to neskutečně žije a Pěničkovo pogo je jako z jiné doby. Bohdalku moc nemusím, ale jako děvka je i celkem uvěřitelná. Radek Brzobohatý jako dobrácký, ale jako skála tvrdý kasař Pěnička je geniální a ostrý jako břitva. A kasař Mlíko v podání Bohumila Šmída je killer jako prase... snad jen škoda, že jej předaboval pan Moučka, Šmídův autentický hlas mi přijde super a k takovému bouchači by byl zajímavým kontrastem. K tomu všemu nádherná Liškova hudba a ústřední chytlavý song s dojemným sólem na trubku. Tenhle film mám rád už od dětství a nic na tom nemění ani asi má dvacátá repríza. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (14)

  • Ve filmu zazní dvě písně – „Píseň flamendrů“ a „Hříšní lidé“. Text k oběma napsal režisér Vladimír Sís a hudbu složil Zdeněk Liška. (sator)
  • Pro herce jezdilo ráno auto, někde na určeném místě měli čekat mladší herci, jenže ti tam obvykle nečekali a zalezli do nejbližší hospody. Pak se jelo pro Marvana. Ten, když se řeklo v 7 hodin, tak vylezl 2 minuty před na chodník a čekal. Když auto nepřijelo včas, tak šel domů a už nenastoupil, takže pro něj museli pak posílat auto znova samotný. On totiž nesnášel zápach hospod. (cariada)

Reklama

Reklama