Pěnička a Paraplíčko

Jiří Sequens a Jiří Marek se spojili, aby vznikl slavný filmový policejní rada Vacátko. Jeho obliba je stálá. Hrdina má lidskou tvář pochopení a soucítění, moudrost, zkušenost a laskavost. Kulisy i kostýmy dokonale ilustrují zašlou slávu mladé republiky v omšelém prostředí prostého lidu. Vyšetřuje se zločin, odhalují se tajemství propletence partnerského vztahu. Hlavní postavou příběhu je bývalý kasař Josef Pěnička (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý) se svojí soukromou výpravou za spravedlností, se smutkem v duši, s nenaplněnou touhou v srdci, se vzletným plánem, s odhodlanou obranou a se spásným smířením se s realitou. Hlavní ženskou postavou je lehkomyslná prostitutka Anča Kulatá alias Paraplíčko (dobrá Jiřina Bohdalová) s jedinečnou přizpůsobivostí měnícím se podmínkám přítomnosti. Bezelstně a hřejivě miluje, bezstarostně a ledabyle mění, ustrašeně čeká a lituje. Láska má u chudších jinou podobu. Hrdinou příběhu, pochopitelně, je pražský policejní rada Karel Vacátko (dobrý Jaroslav Marvan) s intuicí, správným předpokladem a hrdinsky lidským skutkem. Tam, kde je Vacátko, jsou i policejní inspektoři Josef Bouše (sympatický Josef Vinklář) a Josef Brůžek (příjemný Josef Bláha), kteří snaživě i neurvale pátrají po každé stopě. Z dalších rolí: přední muž galérky a agilní kasař Mlíko (pozoruhodný Bohumil Šmída s hlasem Jaroslava Moučky), Pěničkova starostlivá a přející bytná (sympatická Jiřina Štěpničková), rozhněvaný a dopálený majitel obléhaného domu Petr Holeček (dobrý Martin Růžek), zatvrzelý dobyvatel a rozpálený nuselský policejní komisař (zajímavý Bohuslav Čáp), či klidný policejní lékař Vejvoda (příjemný Ota Sklenčka). Hudební doprovod a především texty písní podtrhují celkovou atmosféru místa času první republiky. Stále je to příjemné odreagování a laskavý druh zábavy, který nezevšední, ale svým hereckým podáním zahřeje. (06.10.2016)

Tak zaprvý, Liška je prostě génius a pokud neni našim vůbec nejlepšim filmovym skladatelem, pak jednim ze tří určitě. Ta jeho hudba a hudební čísla (se Zímou, Nerušilovou apod.) Hříšný lidi včetně všech těch pěti navazujících filmů odpaluje někam úplně jinam, o ligu dál. Ale jinak - Pěnička a Paraplíčko je film slušnej, i když pro mě je zatím na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Občas trochu ztrácel tempo a tah, a i když to možná v budoucnu po dalších zhlídnutích budu hodnotit jinak a třeba spíš jako klad, tak teď mi přišlo, že ten cca hodinovej formát ze seriálu by se víc hodil i na Pěničku. Každopádně to, že každej z tý čtveřice filmů (resp. pětice) je vlastně dost jinej, to je jedině dobře - a Pěnička je z nich prostě ten rozvážnější, pomalejší a svym způsobem niternější. Po zhlídnutí to možná nemusí působit tak efektně, ale v celkovym obrazu celejch Hříšníků to prostě dává smysl. WTF moments: Nějak se mi nechce věřit, že by vrah v oběti nechával doličnou zbraň, podle který se (navíc jako mnohonásobnej recidivista) samozřejmě dá relativně snadno vystopovat. (17.09.2015)

Pěnička a paraplíčko je nesmírně smutná záležitost. Bohdalová hraje, jako kdyby jí mělo každým okamžikem puknout srdce, mě zas puká při pohledu na Štěpničkovou. Několik drobných dobře zahraných etud takových jako je Růžek nebo Zíma ale celek nezachraňuje od konečného selhání v dobové věrohodnosti. Směšní jsou všichni ti Šmídové a jejich drsní hoši, stejně jako ty umělé třešínky na kloboučku Paraplíčka. (20.02.2009)

Tento film by se v klidu vlezl do klasické 50ti minutové stopáže. Jde tu o prostý příběh, kdy po 30ti minutách známe vraha, ale další hodinu trvá, než jej rada Vacátko přinutí vzdát se. Film se loudá, postavy nemají co hrát, přesto to má svou zvláštní atmosféru. Průměrných 50 %. Hudba: Zdeněk Liška. (11.08.2009)

Tak jako jsem nikdy nepochopil oblibu Bohdalky u národa českého, tak jsem nepochopil Pěničkovu lásku k Ance Kulaté. A tak, i když je závěrečné střetnutí Vacátka a Pěničkou na půdě nezapomenutelnou a neskutečně silnou scénou, mě tahle balada o jedné nešťastné kasařské lásce zabalená do zdařilé exkurze mezi prvorepublikovou galérku, nikdy moc nebrala. (18.11.2011)