Dům milosrdných sester

Slasher se vším všudy, jak je u tohoto žánru zvykem. Škoda jen, že mordy byly slabé a gore nedotažené do patřičné úrovně, jak by se u takovéhoto druhu filmu patřilo. Vražedná zbraň byla nevšední - výletní hůlka - a to by se slušelo na pořádný masakr. Hudbu dělal klasik Re-animátorské trilogie - Richard Band. (03.12.2016)

Tak vraždí ta utopená baba, nebo ne? A je vůbec utopená? Ve skrze průměrný slasher, co nenadchne, ani neurazí. Prostě klasická osmdesátka s pěkným prostředím rozlehlého domu, slušnou kamerou, dobovou muzikou a spoustou dívek. Ty se ovšem neodhalují tak moc, jak bývalo v podobných filmech 80.let běžné. Také gore je spíše v náznacích, což by snad nevadilo, kdyby alespoň atmosféra mrazila od začátku až do konce. V jisté chvíli jsem si vzpomněl na zábavnějšího Kašpárka zabijáka... Na jedno podívání dostačující. (30.09.2014)

Studentky za každou cenu musí dělat mejden i když jim to majitelka domu zakáže neváhají se jí pomstít, jenže to dopadne jak jinak než poněkud blbě, naštěstí, párty musí ject at se děje co se děje. Co na tom, že je někdo viděl kdo, je jasné téměř hned..., tak že moc originální to není, ale vraždy jsou nápadité a pořád se něco děje. jo ta americká mládež nemá žádné zábrany. (30.08.2012)

Miestami je film síce trochu nudný, hlavne kvôli neschopnosti režiséra nakopnúť príbeh dopredu, v konečnom dôsledku je to ale vynikajúci napínavý i strašidelný slasher. Môžu za to hlavne dve veci: lákavé školáčky v dome a najmä skvelý mysteriózny finiš. Pointa nie je nijako inovatívna ani prekvapivá, ale vyvrcholenie je veľmi schopne nakrútené, všetky fakty, ktoré sme tušili síce vyjdú na javo, ale v tom pravom slasherovom klišé nadávkovaní, že fanúšik musí slintať blahom. (02.05.2010)

Ide o pohodový campus slasher a la 80. roky, ktorý evokuje nostalgickú spomienku na študentské časy a ovplýva trochu smutnou atmosférou absolventského večierku. Pop-rocková kapela, strieborná disco guľa, parket vedľa bazéna a v ňom plávajúca mŕtvola pani správcovej. V príbehu dominujú ženské postavy, tempo graduje iba pozvoľna, ale dej je premyslený a prakticky bez logických prešľapov. V tejto spanilej dámskej jazde sú obete (krásne študentky, rôzne typy) aj bodycount vopred dané, no agresor je neznámy (a tak to zostane aj keď film skončí). Práve mysteriózny opar, ktorý zahaľuje sériového vraha, príbehu najviac pomáha. Navyše, zabiják má svoj špecifický prejav, modus operandi, grif aj nástroj, skrátka niečo, čím sa dokáže odlíšiť. Aj vďaka tomu je Dom milosrdných sestier zapamätateľný slasher. V zobrazení násilia je spočiatku úzkostlivý a opatrný, ale s pribúdajúcimi minútami odkrýva čoraz viac. A na záver, ako čerešničku na tortu, pridá odvážnu gore scénu. A hoci som sa s podobným úkazom stretol v slasheri Curtains (vznikol tiež v roku 1983), film vo mne zanechal veľmi dobrý dojem. (17.12.2010)