Ta chvíle, ten okamžik

Jeden z těch filmů, které se objeví v televizi opravdu jen výjimečně. Nicméně je to velmi kvalitní drama se vším všudy, neobsahující bolševickou propagandu a vedle Atentátu jistě nejlepší dílo, které pan Sequens zpracoval. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem, značně zblblý americkými akčňáky, čekal, že chlap s pistolí zavřený v místnosti do které se dobývají dva gestápaci, si s takto směšným počtem protivníků hravě poradí nebo minimálně ve stylu Michaela Scofielda obratně vyklidí pole...nu občas je prostě dobré pustit si něco co člověka vrátí zpátky na zem. (11.08.2009)

Velice silný a mocný zážitek!! Nebál bych se říci, že pro Františka Němce by to klidně mohla být životní role. S Danielou Kolářovou spolu tvoří manželský pár, který je v tíživé protektorátní době vystaven převelice těžké zkoušce. Z šéfa gestapáku v podání Luďka Munzara přímo čiší obludná hrůza. Atmosféra by se dala krájet, napětí se stupňuje s každou přibývající minutou. Hudbu Karla Mareše snímek zlověstně podbarvuje tísnivým a skličujícím dojmem, ta klavírní melodie je úchvatná. Tohle je drámo s velkým D. Kvalitativně srovnatelné s nejlepším filmem Jiřího Sequense a tím je Atentát. Jiří Sequens naštěstí vynechal bolševickou propagandu a staví zejména na budování strachu a vykresluje psychologii a charaktery jednotlivých postav. Kromě zmíněných herců se bezchybně předvedli i Vilém Besser, Josef Vinklář, Rudolf Jelínek, Ladislav Frej, Libuše Geprtová. Mazec!! (03.03.2020)

Velice silné psychologické válečné drama z protektorátu volně upravené podle skutečného příběhu a knižní předlohy. Výstižné obrazy 'českých povah" a současně skvělý dramatický příběh nejenom o tom, kde jsou hranice statečnosti i hrdinství. Výborná atmosféra filmu zdůrazněná filmovou hudbou i kamerou a důkladně okořeněná skvělými hereckými výkony obzvláště Františka Němce, Luďka Munzara, Rudolfa Jelínka, Daniely Kolářové, ale "co hrát" má i hodně dalších. Spolu s "Atentátem" asi nejsilnější film režiséra Sequense, který ani po letech neztrácí nic ze své působivosti a u diváka zanechá nesmazatelnou stopu. (24.02.2020)

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh. (08.04.2015)

„Proč to neudělám? Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas. Ale kdo zachrání ostatní? Odpovědnost, zbabělost, odvaha, čest…které z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku? Ještě byl čas toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co se potom stalo. Neustále se na to ptám. Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.“ Poměrně těžká psychologická látka plná morálních dilemat. Bavilo mě vciťování se do hlavního hrdiny, který se musí neustále pohybovat na tenkém ledě, strachovat se o život svůj i ostatních, a přitom u toho přemýšlet, jestli je ještě schopný se sám sobě podívat do očí. Ale ještě víc než na myšlenkách, film stojí na hereckých výkonech Němce, Kolářové a (démonického) Munzara, všichni 3 byli výborní. Na druhou stranu, ideologický podtón tu cítit je (i když nijak zvlášť otravně), ovšem hlavně mě dráždilo, jak se tu některé postavy veřejně a bez strachu vysmívají okupantům a kolaborantům, to mi příliš uvěřitelné nepřišlo. Celkově dám slušné 4*. (14.03.2021)