Větrná hora

Taková byla doba. Bylo po válce, mnoho věcí i politicky bylo nedořešeno, diváci volali po dobrodružném filmu, tak se toho režisér SEQUENS st. ujal. Myslím si, že to zvládl docela dobře, jenom některé scény měly být lépe dotaženy do konce. Josef CHVALINA, který většinou hraje záporné nebo role zakomplexovaných gaunerů, tam vystupuje sice důležitě, ale mě nepřesvědčil, že by zrovna jeho posadili na tak důležitý úřad po válce, kde se více jak kádrovalo a taková místa byla obsazována prověřenými lidmi (většinou bývalými partyzány). (02.10.2007)

Větrná hora byla jedním z mála filmů Jiřího Sequense, které jsem dodnes neviděl (konečně napraveno!) a vlastně ani nevím, proč jsem se jí vyhl v době, kdy jsem tvorbu tohoto režiséra tak nadšeně objevoval a řadu kousků sjížděl i opakovaně. Každopádně jsem si po čase potvrdil, že Sequensovo filmařské řemeslo v kriminálním žánru, s poctivým budováním napětí a z pohledu doby i velmi slušně odvedenou akcí, u mě pořád zabírá natolik, že mě během sledování vůbec žádnou (jinými zmiňovanou) naivitu či neuvěřitelnost ani nenapadne řešit. Obával jsem se případné socialistické agitace a zůstal překvapen, nakolik je vše podobné vytěsněno do úzadí napínavým dobrodružným příběhem, který tu (podobně jako v Polákově Smrti v sedle) tvoří z pohledu jednoho z hlavních hrdinů jakousi reálnější a strastiplnější variantu na tehdy oblíbené rodokapsy. Sequensovi se z prostředí pohraniční stráže podařilo vytěžit slušnou atmosférou, i s kapkou drobného mysteriózna během bloudění v zapadlém podzemním dolu a příběh získává na síle dalším zúčtováním s bývalými fašouny a oportunisty. A když se chýlí k happy endu se zdánlivým prohloubením romantické zápletky (asi jediný prvek, který děj pro mě trochu zdržoval, byť jistý význam měl), dochází nejen k jeho nečekanému přerušení, ale i dalšímu setmění atmosféry tam u dolu na Větrné hoře... Jméno Pecián v souvislosti s tímto filmem zůstane divákovi chvíli v paměti. [80%] (01.03.2023)

Film „Větrná hora" je dalším z dobrodružných příběhů, které v poslední době zpestřují programovou náplň našich kin. Ústředním konfliktem filmu je boj inženýra Sobka, závodního Rudného průmyslu a jeho spolupracovníků — havířů a brigádníků s lidmi, kteří se marně snažili zahladit tajemství zasypané šachty u Jestřábího hnízda na Větrné hoře. Tento převážně exteriérový film byl natáčen na širokém skalnatém masivu Děčínského Sněžníku v Krušných horách. Autorem původního námětu je Miloš Velínský, předseda MNV ve Sněžníku, který začal svou spolupráci se Studiem uměleckých filmů námětem k dobrodružnému filmu „Severní přistav". Režisér filmu Jiří Sequens natočil v roce 1951 film se zemědělskou thematikou „Cesta ke štěstí" a v r. 1954 dokončil film podle předlohy laureátky státní ceny Aleny Bernáškové „Olověný chléb". Filmový přehled 2/1956 (10.12.2009)

Hodne povedeny film z naseho pohranici kratce po konci druhe svetove valky. Dej filmu skutecne umi divaka vtahnout do deje, ma to napeti, tempo a dobrou hudbu Milose Vacka. Detektivni zapletka taky neni spatna a nijak zvlast neagituje, vzhledem k roku nataceni. Herecke obsazeni je vyborne. Podle me, urcite jeden z nejlepsich Sequensovych filmu. (21.08.2012)

Vzorově a jistě pod dohledem předepsané charaktery všech postav tu sehrávají docela slušnou kriminální zápletku i něžnou romanci. Jednoduchý scénář a osudy brigádníků ze všech vrstev obyvatelstva, v sobě skrývají docela pestré herecké obsazení. Nejvíce mne pobavil Robert Vrchota, který se zde nepochybně nevědomky připravoval na roli holiče v povídce majora Zemana - Studna. Jen ty kila mu chyběly. Napoprvé určitě dobrá kriminálka s rychlým dějem. (03.02.2016)