Neortodoxní

Jedním z (mnoha) paradoxů židovského náboženství je to, že chasidské židovství, které považujeme za "echt" ultraortodoxní pojetí víry, je vlastně v židovské historii relativně moderní fenomén, protože vzniklo až v 1. třetině 18. století, tedy má cirka 300letou historii. Příběh se nemusí vztahovat jenom k radikálně konzervativnímu židovskému hnutí, podobný seriál by se dal snadno natočit v muslimském nebo konzervativně fundamentalistickém křesťanském prostředí, nemluvě o stovkách nejrůznějších náboženských sekt. Tématicky silné, ale vidím tam několik výrazných háčků, které mě nutí zůstat při zemi. Zajímavá je americká linie, která popisuje bizarní vztah členů chasidské komunity k okolnímu světu i sobě navzájem. Dala se ale rozvinout ještě výrazněji, protože jakkoliv je čtyřdílná série vlastně krátká k tomu, aby obsáhla pro diváka tak atraktivní prostředí, tempo je víc než vlažné a především v obou prostředních dílech máte pocit, že by měly přijít na řadu nůžky. Naproti tomu evropská linie už je vyloženě naivní a zkratkovitá, procesy, kterými musela hrdinka příběhu ve skutečnosti projít, trvaly reálně roky a tady vidíte úžasnou proměnu během několika dní pobytu v Berlíně. V takovém případě totiž nebojujete s právníky nebo nenávistnými členy komunity, ale s tím, co se vám od dětství ukládalo v hlavě a co vás formovalo. Tabu jsou ve skutečnosti ve vás a je nesmírně těžké je překročit. To se podle mě Neortodoxní přiblížit nepodařilo. Osobně myslím, že kdyby se seriál natočil skutečně podle povídky a nedošlo ke zbytečným úpravám, byl by zajímavější a hlavně pravdivější. Trochu rušivě na mě působila i představitelka hlavní role, která jako kdyby si odskočila z natáčení tragického příběhu umírající na leukémii nebo tuberkulózu, případně z prostředí koncentračního tábora. Poslední výhrada směřuje k uchopení vedlejších rolí coby karikatur. To se týká především manžela a jeho nezdárného bratrance. Celkový dojem: 55 %. (13.06.2020)

Formou těchto nábožensky směřujících projektů se rád dozvídám o nejrůznějších vírách, které jsou mi úplně cizí, ale hlavně se mnohokrát přesvědčuju, jak jsem extrémně vděčný, že nemusím v komunitě s takovými pravidly a zvyky žít. Plácal jsem se po hlavě už u bravurního Chalífátu, jak může být v dnešním vyspělém světě možné, že se v jistých koutech planety lidé stále chovají, jako kdyby žili před 5 stoletími, v případě Neortodoxní je šablona stejná, jen v jiném prostředí s jinak dosti obdobnými zvrhlými zvyklostmi. (31.08.2020)

Hlavní hrdinka Esther se zmítá mezi ortodoxním světem svázaným tradicemi a množstvím zkostnatělých pravidel v jedné z newyorkských židovských čtvrtí na jedné straně a svobodným světem umělců v Berlíně plným neomezených možností na straně druhé. Líbilo se mi dějové rozvrstvení minisérie, v níž sledujeme osudy Esti ve dvou časoprostorových rovinách, jež se na konci spolu protnou. O židech a jejich kultuře má člověk nějaké základní povědomí, nicméně bylo poučné si o něco víc rozšířit obzory a nahlédnout pod pokličku tradičního světa a jeho zvyklostí, které byly chvílemi až mírně šokující. Vedle dramatické linie nabízí minisérie i několik úsměvných momentů - viz židovská sexuální výchova a židé vs. technologie. Ve výsledku obohacující a velice záživné tři a půl hodiny. (03.04.2020)

Jejich asketismus a maximy mne chytají za srdce již řadu let. Více takové tvorby, je třeba osvětu judaismu, zaslouží si to po všem tom utrpení. Nikdo se nemůže divit jejich pevným rodinným hodnotám, ne po hyenismu, kterým si jako štvaná zvěř prošli. Odráží a bude se to nadále odrážet v jejich genech, po generace. Být vývrhelem ve společnosti defacto dodnes posiluje o to víc jejich komunitu. Mohli bychom se konečně snažit, chtít je pochopit a naslouchat jim. Samozřejmě jsou archaickou komunitou uprostřed moderního světa, mají mezi sebou výjimky, které se chtějí z jejich zvyků vymanit, protože vidí, že lze žít i jinak, nežijí někde v džungli jako nějací domorodci a láká je tak zakázané a pokrokové, exkomunikace je tak nevyhnutelná, to je ale na uvážení dotčených a my jako neznabozi nemůžeme jejich možná utiskování či bláznovství, chcete-li, hodnotit. (02.10.2021)

⚪Z extrému do extrému - prísne židovské maniere sú tu vykreslené ako to, čo ženy (aj mužov) v komunite zväzuje, čo by ešte samé o sebe mohlo obstáť, zároveň je ale multikultúrny život v Berlíne, kde sa to po sebe váľa jedno cez druhé prezentovaný ako vrchol krásy života, ktorý treba zažiť.⚪Celý ten motív, prečo vlastne hrdinka uteká pred ,,minulým životom" by určite obstál lepšie, ak by sme aj ako diváci videli, aké krutosti sa hrdinke dejú - tu len musí prísne dodržiavať pravidlá, ostrihať si hlavu a nechce mať sex. Veď aj ten jej manžel je skôr prototyp chlapa, ktorý vyrastal v ,,škodlivom" prostredí a tak získal spoločensky škodlivé názory, nie je ani vyslovene charakterovo zlý, svoju ženu nechce biť, v závere by sa dokonca kvôli nej aj zmenil, no nie, hlavnej hrdinke nestačí nič z toho a odstrihne sa od neho, pretože ,,za starým životom treba spraviť bodku." Hmm, logické, hlavne, ak ste tehotná žena bez práce, domova a rodiny, oplatí sa odstrihnúť od niekoho, kto by mi mohol relatívne pomôcť.⚪Taktiež som absolútne nepochopila nevyužitý potenciál motívu, kedy v závere mohla hrdinka manžela presvedčiť, aby sa odsťahovali a žili spolu iný život, čo by podľa jeho charakterového vývinu možno aj šlo, ale nie, rozumnejší krok bolo začať si s no name Nemcom, ktorého som spoznala pred pár týždňami. A ten motív, že v multikulti spoločnosti je každý milý a hneď, aj neznámemu človeku, pomôže už radšej nechám bez komentára.⚪ To je, ako keby ste vzali príbeh z Bez dcéry neodídem, ale vyškrtli to, že ju manžel bije, je despota, sociopat a Moslim, a nechali len premisu, že manželka chce nutne od neho odísť, lebo sa jej nepáčia striktné zvyky. Tiež by ste dostali niečo podobné.⚪ (26.02.2022)