Neortodoxní

⚪Z extrému do extrému - prísne židovské maniere sú tu vykreslené ako to, čo ženy (aj mužov) v komunite zväzuje, čo by ešte samé o sebe mohlo obstáť, zároveň je ale multikultúrny život v Berlíne, kde sa to po sebe váľa jedno cez druhé prezentovaný ako vrchol krásy života, ktorý treba zažiť.⚪Celý ten motív, prečo vlastne hrdinka uteká pred ,,minulým životom" by určite obstál lepšie, ak by sme aj ako diváci videli, aké krutosti sa hrdinke dejú - tu len musí prísne dodržiavať pravidlá, ostrihať si hlavu a nechce mať sex. Veď aj ten jej manžel je skôr prototyp chlapa, ktorý vyrastal v ,,škodlivom" prostredí a tak získal spoločensky škodlivé názory, nie je ani vyslovene charakterovo zlý, svoju ženu nechce biť, v závere by sa dokonca kvôli nej aj zmenil, no nie, hlavnej hrdinke nestačí nič z toho a odstrihne sa od neho, pretože ,,za starým životom treba spraviť bodku." Hmm, logické, hlavne, ak ste tehotná žena bez práce, domova a rodiny, oplatí sa odstrihnúť od niekoho, kto by mi mohol relatívne pomôcť.⚪Taktiež som absolútne nepochopila nevyužitý potenciál motívu, kedy v závere mohla hrdinka manžela presvedčiť, aby sa odsťahovali a žili spolu iný život, čo by podľa jeho charakterového vývinu možno aj šlo, ale nie, rozumnejší krok bolo začať si s no name Nemcom, ktorého som spoznala pred pár týždňami. A ten motív, že v multikulti spoločnosti je každý milý a hneď, aj neznámemu človeku, pomôže už radšej nechám bez komentára.⚪ To je, ako keby ste vzali príbeh z Bez dcéry neodídem, ale vyškrtli to, že ju manžel bije, je despota, sociopat a Moslim, a nechali len premisu, že manželka chce nutne od neho odísť, lebo sa jej nepáčia striktné zvyky. Tiež by ste dostali niečo podobné.⚪ (26.02.2022)

Trochu to připomíná seriál Chalífát, ovšem z druhé strany barikády hluboce věřících. Na rozdíl od fanatických islámských teroristů z Chalífátu jsou Chasidký židé ze seriálu Neortodoxní i přes mnoho naprosto nepřirozených pravidel relativně umírnění. Jejich život obtěžkán vírou v boha je řízen tak, aby se z žen staly stroje na výrobu dětí bez ohledu na city. To všechno doprovázejí další nařízení, která jsou pro svobodného ateistu noční můra. Začátek je pro dívku unikající z tohoto prostředí poměrně depresivní záležitost a příběh zatím neukazuje, v čem spočívá její motivace. Přítomné události se začnou střídat s minulostí a tak se celé pozadí sporu postupně odhaluje. Netflix tam klasicky velice rád vidí zástupce LGBT komunity, ovšem na to, že má tato minisérie jen 4 díly, je tam toho už docela dost. Seriál je nelichotivý vhled do radikálního světa židů, kde náboženství může vytvářet mnohem více zla, než by se mohlo zdát. Velice zajímavé a rozhodně to stojí za shlédnutí. (16.01.2024)

Příběh mladé židovky, která si svou cestu nevybrala. Ačkoliv zpočátku bez výhrad přijímá vše, co se po ní požaduje, oči ji otvírá přístup manžela, kterého jí vybrali příbuzní. On je na tom stejně, byl oženěn bez možnosti vlastní volby. V podstatě je také obětí pravidel komunity. Když mu dojde, jak moc mu na Ester záleží, už je jaksi pozdě. Dokud byla příležitost něco změnit, radil se pouze s mámou a se sestrami. Citlivě natočeno, byť berlínská pasáž je víc symbolicko-snová než reálná. (02.07.2020)

Neortodoxní místy působí jako dokument, který staví na kontrastu konzervativnosti a diversity. Projekt, který po sobě zanechává hodně výrazný "statement", u kterého mám ale jeden otazník. Příběh ukazuje ženám v podobné situaci určitou cestu a inspiraci, ale do jaké míry tyto ženy budou mít přístup k Netflixu, když nemají pomalu přístup ani k internetu? (08.04.2020)

Téma skvělé, snaha byla, ALE… Provedení je přetažené, intenzivně černobílé a zejména v Berlíně jde spíš o slepenec rozličných bizarně nedůvěryhodných situací, které z dobrého záměru nakonec tvarují nesmyslnou komedii. Nemyslím si, že je za účelem zobrazení problémů mladých lidí vyrůstajících u chasidů či v jiných, extrémně konzervativních až autoritářských společenstvích, nutno vykreslovat naši společnost jako tu, ve které je vše pro každého tak úžasně jednoduché. Druhá polovina připomíná spíš důmyslně budovanou propagandu pro školní účely. Na stejném místě si divák mohl užít hluboce emočně vyladěnou sociální a psychologickou sondu – ta se ovšem nekoná. Těžko říct, jestli to Maria Schrader nemá v rejstříku, nebo to bylo na objednávku. Uvidíme třeba příště :) (08.12.2020)