Vřískot

Wes Craven důrazně vříská ze záhrobí na nový realizační tým, aby nepošlapal jeho odkaz, kterým kdysi významně spasil hororový žánr. Úděsné stagnaci a nenápaditosti v pátém dějství ale už zabránit nedokázal. První Vřískot rozčeřil hladinu žánru v devadesátých letech minulého století, a způsobil hororovou revoluci. Vysmíval se totiž a devalvoval zaběhaná žánrová klišé. Získal si oblibu publika a to si vynutilo postupem času další tři kousky. Všechny režijně dirigoval matador Wes Craven. Série fungovala na jednoduchých principech, inovativního vrcholu se dočkala v roce 2011, což už je ze současného pohledu dost dávno. A bodání žabikuchem do těla už se značně okoukalo, dneska nad ním může vřískat leda tak senilní důchodce, který ještě pamatuje Alfreda Hitchcocka jako příkladného svazáka. Scenáristický materiál dodával Kevin Williamson, který se s Cravenem ale kdysi dávno kvůli tvůrčím neshodám rozhádal, a trojku za něj přebíral v nehotovém stavu Ehren Kruger. Když zjistil, že jeho pičoidní seriály pro dementní mládež mu věčnou slávu nezaručí, pokorně se vrátil k sérii v roli výkonného producenta a opětovného scenáristy. A scénář nejnověji dostala do rukou dvojice James Vanderbilt a Guy Busick, co určitě není tak chytře hravé a dravé duo., tudíž film podle toho vypadá. Vraha uhodnete bleskurychle, (SPOILER - ale pozor, jsou dva, jako kdysi v jedničce - KONEC SPOILERU) načež jste nuceni strávit digitálně omlazeného Skeeta Ulricha, který v prvním dějství ztvárnil onoho sériového vraha Billyho Loomise, a nyní se posmrtně zjevuje. Toho druhého z vražedného tandemu, kterého si tenkrát střihl Matthew Lillard, neomlazovali a ve filmu se neobjeví. Nová vražedná dvojka se té původní nevyrovnala ani omylem. Ale na tom nezáleží. Od určité chvíle je totiž celý film jen jakousi nepříliš smysluplnou, nedomyšlenou, málo napínavou a hlavně brutálně ohranou hříčkou, ve které dojde k pěti smrťákům (možná jsem to jen blbě spočítal), než se rozehraje průměrné finále, ale důležité je, že jsme se v něm ocitli v původním domě z jedničky, kde se kdysi vražedné duo vyřádilo. A to je asi největší inovace. Původní trio postav - tedy výhradně botoxová Courteney Cox, jenom hnusná Neve Campbell a přesvědčivě strhaný David Arquette - moc velký a zajímavý prostor nemá, co hůř, působí v kontextu s nově nastaveným dějstvím nadbytečně. Kdyby tam vůbec nebyli, tak se nic nestane! Naštěstí jeden z nich v polovině zemře, ovšem scéna na nemocniční chodbě má šanci vejít do dějin jako ta nejpitomější. Vrah je postřelený, pochopitelně v dalších úsecích filmu se to vůbec neřeší, a následně bezvládně leží. Každý by mu v takovém případě okamžitě sejmul masku a přesvědčil se kdo je pod ní, zpacifikoval by ho, pochopitelně se od inkriminovaného místa činu všichni společně  spěšně vzdálí do výtahu, pak až se teprve v počtu jednotlivce vrátí k vrahounovi, který mezitím nabral čerstvých sil. Ke všemu ani jeho tělesná konstituce, vzhledem k závěrečnému odhalení vrahovi identity, neodpovídá velikosti postavy v plášti. Hlavní hrdinka Melissa Barrera, nové omladiny je ve filmu nemalý počet, nám vysype, že je nemanželské dítě a někdejší sériový vrah Billy Loomis je jejím pravým otcem. Já to doteďka nevěděl a žiju! Zoufalost! Finální odhalení nepobavilo, slabé a nanicovaté. Režiséři Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett režírují průměrně, místy otravně, nedisponují žádným nadhledem. Iritující jsou i ty ohrané telefonáty s výhružným vrahovým hlasem a jeho touha hrát si, stresovat a dožadovat se odpovědí na nejoblíbenější strašidelný film. To už tu bylo kdysi dávno a už to nemá tu údernost a funkčnost. Poslední Vřískot bez číselného označení je všehovšudy průměrný a nenápaditý film. Série definitivně dovřískala a jen stagnuje. 5/10 (21.02.2022) (méně) (více)

[77%] Viděno v kině. No, hurá! Po necelých 11 letech tu máme další pokračování slavné ságy SCREAM! Název je možná trochu matoucí, čekal jsem, že dostane označení Scream 5, ale nevadí. Není to žádný remake, reboot, prostě takové snad i volné pokračování, které má krásně připomenout a snad i svým způsobem shrnout to nejlepší ze všech dílů. A především hodně poukázat na první díl, což se cení. Při sledování tohoto nového Vřískotu se ve mě v kině mísilo dost emocí. Už jen ten úvod byl skvělý, docela i brutální. Samozřejmě, znám brutálnější filmy, když se poohlídnu zpět, tak taková čtyřka byla možná o něco víc, drastičtější. Každopádně po skvělém úvodu tu máme seznámení s novou skupinkou mladých postav. Naštěstí nehrozila žádná nuda, protože tempo filmu je opravdu obří. Každou chvílí jsem se díval na hodinky a říkal jsem si, sakra, snad ten film jen tak neskončí. Opravdu by tomuto pokračování slušela delší stopáž (alespoň o 20 min)! Ale co naděláme. Nevím, jestli je to nějaký nedostatek to tempo, ale pojďme to rozebírat dál. Celkově je pro mě velice těžké to nějak zhodnotit. Má to plno dobrých prvků, ale zároveň i dost výrazných nedostatků, ale je to celé obaleno takovou vlnou nostalgií, že to víc kritizovat nemohu. Myslím si, že po druhém shlédnutí mě to bavit víc, respektive budu film vidět uceleněji. Názor nezměním, ponechám 4 solidní hvězdičky, ale napoprvé to byla fakt hodně rychlá jízda. Soustředil jsem se na film, jak jen jsem nejlépe mohl, což byla možná trochu chyba, příště si ho víc užiju, ale i tohle první vidění na velkém plátně bylo super, celý večer mi to rezonovalo v hlavě. Je to stejně zvláštní. 11 let uplynulo od skvělé čtyřky, kterou jsem též viděl ve stejném kině v OC nový smíchov na Andělu. Těžko se mi tento nový film bude srovnávat s těmi předchozími. O úpravě hodnocení předchozích částí asi ani uvažovat nebudu. Jednička začala pozvolně a měla výborné finále, takže těch 5* jsem nakonec po letech dal. Dvojka a čtyřka je skvělá snad na 100%, tam není o čem, jak to bylo napínavé. Trojka je trochu pozvolnější a ne moc výrazná dějem, ale přesto jsem ji viděl hodněkrát, tak těch 5* protekčně nechám. Tento nový počin bylo takové nostalgické, pěkné připomenutí z celé série, ale strašně rychlé. Po úvodu jsem měl neustále pocit, že se snímek rozjíždí, což je svým způsobem dobře, ale i tak trochu špatně. Vraždy byly docela brutální, některé víc, u některých trochu chyběl náboj, ale moc bych si v tomto ohledu nestěžoval. A ani bych zde nepsal, že je to horor. Celou sérii za hororový žánr nepovažuji. Najde se zde pár hororových prvků, které krásně ucelují tuto ságu. Třeba vraždy současné šerifky v tomto filmu za bílého dne byla fakt povedená. Ale třeba následná smrt jejího syna už trochu postrádala náboj. Scéna v nemocnici byla ale dost napínavá a v jedné chvíli při úmrtí jedné klíčové postavy dost emotivní. Byl jsem emocemi dost rozvířen, ale i jsem měl trochu vztek, že díky nelogické chybě ta postava zemřela. Ale je to prostě tento typ filmů nebo shlasher jak to někteří nazývají. Takže se holt asi počítá, že je zde pár nelogických děr. Tahle byla teda velká, ale co už. Finální vraždy v osudovém domě, kde se konala párty – tak tam si rovněž moc stěžovat nemohu, jen to bylo strašně rychlé to vraždění a odhalení vraha či vrahů v masce nebylo pro mě tak šokující jako třeba ve čtyřce a i to bylo asi tím, že jsem oba pachatele podezříval, ale ty pochybnosti ve mně tvůrci ke konci také vyvolali, takže chválím, jak si s diváky pohráli. I když to nebylo takové překvapení, kdo nakonec vraždí. Motivy proč se trochu drželi čtyřky a i jedničky. Co se týče hereckého obsazení, tak nová skupinka mladých postav mě určitě bavila. Nejvíc si mě získala Mellisa Barrera a roztomiloučká Jenna Ortega. Ostatní nové postavy splnily takový ten nutný standart. No a naše skvělé staré trio herců, tvořící postavy Dewey, Gale a Sidney? Určitě mě potěšili, ale až tak mě nenadchly, protože tu hráli tak nějak sporadicky (až tak velkou roli neměli), ale to jsem čekal. Určitě tu mají poctivé vedlejší role, ale pozor, někoho to může iritovat. Taková Sidney a Gale zde možná tak trochu působili jak navíc, ale svůj účel to nakonec splnilo. Třeba takový Dewey měl zde klíčovější roli. Takže nemůžu říci, že bych se bez nich zde obešel, ale hlavní postavou byla ta herečka Barrera, která zde krásně zapadala do minulosti a byla příbuzná jedné postavy z jedničky. Tak co mám dále ještě k tomu říci? Třeba hudební skladatele Brian Tyler, kterého mám fakt rád. Beltramiho nahradil dokonale. Složil solidní OST a i se sem tam objevilo pár známých hudebních motivů ze starého Scream a to se cení. Takže si to ještě jednou shrnu a na závěr vyznačím spoilery. Nepřipomíná mi to přímo žádný konkrétní díl, i když pointou a několika aspekty se to žene k tomu prvnímu. Je to krásné připomenutí za celou sérií. Pokračování je to takové nepřímé, spíš bych řekl, že taková vsuvka, prostě solidní doplněk, který nedělá ostatním částí ostudu. Rozhodně se to neobejde bez menších nedostatků, které přehlédnout nemohu, ale je to tak mazaně a hezky pojaté tou nostalgií, že v tom nic víc zásadně špatného vidět nemohu. Nejsem zklamaný, i když jsem si trochu představoval víc, prostě takový vrchol, který se zde nekonal, ale to nemění nic na tom, že jsem si film užil a při dalších vidění si to oblíbím ještě víc a hrdě to zařadím do téhle skvělé ságy. Na závěr pro nedočkavce, zde vyznačím S P O I L E R Y. Takže opakuji, nyní přijdou SPOILERY! Byl jsem zvědav, kdo to z hlavního tria schytá. Bohužel to byl Dewey. Prostě nezvratně vypadl z kola ven. Právě díky hloupé nelogické chybě, kterou si sám způsobil, zemřel. Jeho smrt byla emotivní a drsná. Trochu mě to naštvalo, jak hloupě zemřel, ale co už. Sidney a Gale to samozřejmě přežili. A ta hlavní hrdinka byla nakonec dcerou Billyho Loomise z jedničky. Což nám film prozradil hned na začátku. Líbilo se mi v jaké podobě, se zde ten herec jako cameo mihl. No, tím si myslím, že končím s velkým rozborem filmu. Díky, že vzniklo takové pokračování. (22.01.2022) (méně) (více)