Ve jménu otce

"Až ty příště uvidíš Belfast, tak se bude hromadně létat na měsíc. - Vždycky jsem chtěl být astronaut." Každá země, jejíž politický výkvět schválí protiteroristický zákon, musí počítat s nadšeným pošlapáním práv svých občanů. Jsem si toho vědom a hnusí se mi to, ale Gerryho Conlona litovat nebudu. Určitě to o sobě napsal hezky, ale já jsem viděl jen flákače, zloděje a příležitostného feťáka, kterého odsoudili za něco jiného, než za co měl být odsouzen. Strávil jsem s ním dvě hodiny nudy na trase soud - vězení - soud a slibuju, že už to nikdy neudělám. (18.04.2016)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Dokonalý Daniel Day-Lewis hraje jak Bůh. Snímek vypráví o lidech, kteří jsou vybrání, aby si zahráli roli mučených a za to, že se nelíbili jednomu dvěma strážníkům stráví 20 let ve vězení. Lidé si žádají oběti a policije jim toto musí splnit. Za každou cenu. Mučením zničení lidé se přiznají k čemukoliv a to, že v tu dobu atentátu byli na druhé straně země vůbec nic neznamená. Perfektně vykreslené a zahrané od všech herců. Jim Sheridan je mistr filmů okolo IRA a jeho dvorní herec Daniel Day-Lewis ho nezklamal ani v tomto případě. Pro mě nejlepší film o IRA, který kdy byl natočen. Skutečný pohled na dobu, která je zde perfektně vykreslena. Kdo neviděl, musí to rychle napravit. (12.06.2006)

Ve jménu všech otců, synů i duchů, které znám, přísahám, že neznám uhrančivějšího hereckého čaroděje než toho jménem Daniel Day-Lewis, a zapřísahám vás, abyste při slovech "vězeňské drama o nespravedlivě odsouzeném" zapomněli na Shawshank i Monte Crista (ani to nejmenší proti nim, obojí mám moc ráda), a spíš si vzpomněli na dílo krajana Jima Sheridana, jistého Oscara Wildea, Baladu o žaláři v Readingu, protože ten syrově úzkostný a autentický pocit toho, kdo sice není ani svatý ani anděl, ale nezaslouží si dívat se na vězeňské mříže z té horší strany (případně něco ještě horšího), je v obou případech stejně intenzivní. A už jen nesměle poprosím o to, abyste věnovali tichou vzpomínku všem, v kterých křižácké tažení jakéhokoli hnutí našlo obětní beránky. Nemusí vůbec obsahovat slova "ve jménu otce," říct "ve jménu lidskosti, naděje a nejobyčejnější slušnosti a úcty k tomu druhému, kéž se nám podaří jednou dosáhnout toho, abychom na podobné příběhy vzpomínali už jen jako na smutnou minulost," úplně postačí. (06.04.2008)

Existuje mnoho filmů, které jednoduše nejsou hezké a koukání na ně rozhodně není tou typicky příjemnou, zábavnou a oddychovou záležitostí. Takovéto filmy ovšem mají většinou několik scén, které nám zamotají hlavu způsobem nevídaným, či nám doslova vyrazí dech. Ve jménu otce v podstatě spadá do této kategorie s tím rozdílem, že těch strhujících scén je zde několik desítek. Začne to úvodní naháněčkou, pokračuje to strhujícím výslechem, nekompromisním soudem, sekvencemi ve vězení a závěrečná očista je monumentální vrchol. Několikrát se divák přistihne se slzami v očích aniž by si to zprvu vůbec uvědomoval. Neuvěřitelný a syrovými emocemi doslova nabitý Daniel Day-Lewis a ještě lepší Jim Sheridan. U Boxera jsem si myslel, že to byl ojedinělý výkon. Teď už o kvalitách tohoto méně známého režiséra nepochybuji ani v nejmenším a budu se pídit po všech jeho filmech. Jeden z nejlepších kousků roku. (06.06.2007)