Moje levá noha

Skvělé, úchvatné, emocionální, někdy smutné, někdy šťastné tak těmito slovy by se dala charakterizovat autobiografie Christyho Browna. Člověka, který se narodil s mozkovou obrnou a jediná pohyblivá část těla byla jeho levá noha. Díky pomoci své matky a silné vůli se naučil levou nohou psát a malovat a stal se z něj úspěšný spisovatel. Daniel Day-Lewis, který ztvárnil Christyho Browna neuvěřitelným způsobem a budete si doslova užívat každý jeho pohyb, gesto či promluvení. Jeho zapálení pro roli bylo takové, že dokonce i o přestávkách mezi natáčením neslezl z vozíku!! A výsledek jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, který byl naprosto poprávu oceněn Oscarem pro nejlepšího herce. Brenda Fricker, která ztvárnila Christyho matku také zahrála výborně a její výkon byl oceněn Oscarem za vedlejší roli. Jeden z nejlepších autobiografických snímků jaké jsem měl tu čest shlédnout........ (08.03.2008)

Když jsem se díval na Moji levou nohu, vzpomněl jsem si na film Záře, co jsem viděl skoro přesně před rokem. A jak jsem tak začal o Záři uvažovat, zjistil jsem, že i když to je pouze rok, nepamatuju si vlastně skoro nic. Vím, že tam byl nějaký geniální pianista, co to měl v životě těžké a že ho hrál fascinujícím způsobem Geoffrey Rush, ale jinak jsem si nevzpomněl na žádnou scénu, co by mi zůstala v hlavě. A uvědomil jsem si, že s Mojí levou nohou to bude podobné. Je to dobře odvedená práce, ale nic, co by se mi opravdu zadřelo pod kůži. Příběh je odveden až příliš realisticky, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že vznikl podle autobiografie, ale přesto musím říct, že dávám přednost snímkům s určitou uměleckou stylizací. Pokud přesto dávám čtyři hvězdičky, je to jednak kvůli bravurnímu výkonu Daniela Day-Lewise a jednak kvůli tomu, že příběh není černobílý a naštěstí nehraje na sentimentální notu - Christy Brown není ukázán jen jako chudák a oběť osudu, ale taky jako pořádně sarkastický a protivný paličák. (02.09.2012)

Tohle je takové to hodnocení, které nechci dát, ale musím, protože bych si potom zase lhal do kapsy. Daniel Day-Lewis je tu, stejně jako ve svých jiných rolích, fantastický a svého prvního Oscara si bezesporu zasloužil. Samotný film je vlastně také skvělý a nemám mu co vytknout. Bohužel už jsem ale zcela unavený z filmů podobného ražení (Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Nedotknutelní), kdy se z vás po celou dobu snaží snímek vymačkat emoce, především pak soucit s postiženým hrdinou. Dějová linka je naneštěstí také málokdy originální a vcelku odhadnutelná. Neboli Moje levá noha je výborný film a rozhodně bych ho všem doporučil, ale já osobně už jsem z podobných filmů znuděný a potřebuju od nich pauzu. 6/10 (14.03.2014)

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)

Je mi ľúto, ale príbehovo na mňa film pôsobil trochu nudne. Ale keď si to tak vezmem, tak to skoro všetky filmy s Day-Lewisom. Ten berie len charakterné roly a samozrejme oscary sú zaslužené, o tom niet pochýb, ale tie sa udeľujú zväčša za roly, kde táto vytŕča nad samotným filmom. Tak to bolo aj tu. Vynikajúco zahraná postava, obdivujem Daniela ako to starostlivo premakal. Ale v konečnom dôsledku je to pre mňa priemerný filmový zážitok. (27.10.2015)