Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta

Krátce po zhlédnutí prvního dílu, jsem se nemohl dočkat, až uvidím další díl této série. Byla to pro mne premiéra, takže jsem si dopředu nezjišťoval žádné informace a celý natěšený se tedy vrhl na dvojku. Úvod v autobuse mě příjemně navnadil a vypadalo to, že ani tentokrát neodejdu zklamán. Jenže to jsem ještě netušil, co bude následovat. Dvojka není vyloženě špatným filmem, ale je prostě jiná než Cravenova jednička a popravdě minimálně o třídu horší. Přece jenom jsou zde do očí bijící rozdíly a některé mi dost vadili. Zvláště fakt, že většina herců podala dost mizerné výkony a hlavně hlavní hrdina mi nebyl ani trochu sympatický. Vlastně se ani nedivím, že jeho herecká kariéra byla tak krátká. Byl prostě hrozný. To samé v bledě modrém se dá však říci o většině jeho kolegů a kolegyň, ze kterých vyčnívala jen Kim Myers – no a ta u mě zabodovala hlavně svým vzhledem. Za zmínku určitě stojí i filmový otec hlavního hrdiny, ale jinak to byla celkem bída. Navíc ať se na mě nikdo nezlobí, ale celé mi to přišlo tak trochu „přiteplené“. Zvláště pak pasáž v gay baru a nutkání neustále ukazovat polonahé těla některých aktérů (no především jejich zadnice). Naštěstí tu byl starý dobrý Freddy, který ač neměl moc prostoru, tak Robert Englund opět exceloval. Jednotlivé vraždy sice nebyly moc nápadité, ale zas tu máme explodujícího papouška, z břicha vylézajícího Freddyho a nechybělo ani ono pověstné OKO v hrdle…Díky tomu se dočkáme několika záchvěvů toužebně očekávané hororové atmosféry a i špetky toho napětí. Což je taky jeden z důvodů, proč tomu dám alespoň průměrné ohodnocení. Sice to nebylo nic extra, ale zas až tak velký průser to taky nebyl. 50% (17.12.2017)

Tak jestliže se mi první film této horrorové série zdal býti klasickou průměrnou podívanou, tak druhé pokračování dopadlo opoznání hůře. Největší šok byla pro mě asi skutečnost, že se nikdo ani neobtěžoval začít v místech, kde první díl skončil. Nevím mohlo se to různě lehounce návazně zahrát ( viz. třeba série Species ), ale tady scénarista vsadil čistě na vlastní hlavu a celý závěr prvního filmu vyignoroval. Vím, že jsem původně trošičku pyskoval na ten celý princip Freddyho zabíjení, ale díky tomu to pokračování jsem se alespoň utvrdil v tom, že Kruegerovi realita nesluší. Celé to přenesení této postavičky do skutečného světa mezi smrtelníky, dopadlo špatně až parodicky a díky tomu se ani ta pověstná mrazivá atmosféra nestihla dostavit. Závěr pak už jen dotvrzuje má slova i skutečnost, jak moc se tento díl nepovedl a jakým zklamáním je. (03.01.2011)

Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta rejžovi a všem ostatním. Navrhuji podtitul: Aneb jak si režisér a scénáristi dali voraz a nechali to všechno na Freddym. Freddy tedy bere tento nedobrovolný úkol do svých nabroušených nožů a se skleslým výrazem se odpotácí jej splnit. Přemýšlí o svých pekelných pocitech a dochází k závěru, že mu ani tak nevadí, že to všechno bude stát na něm. Vadí a mrzí ho nesnaživost, neprofesionalita a lenivý přístup tvůrců. Ke své postavě totiž také potřebuje i kvalitně zpracovaný příběh a scénář:) Ještě však netuší, že všechny následující díly budou stát hlavně na kultu jeho postavy, který se jeho příchodem na plátna zrodil. Myslím, že štáb by si skutečně tak trochu zasloužil jeho pomstu. Kromě jistého množství vydařených scén mě pak potěšil už jen Robert Rusler, jehož ďábelský výraz mě prvně upoutal ve filmové adaptaci Kingovy povídky Někdy se vracejí. (04.01.2012)

Jémináčku, ale až takový kvalitativní pokles jsem nečekal! Z pokračování snových mordů z Elm Street mám bohužel pocit, že filmové studio chtělo mermomocí navázat na úspěch debutu a výsledek působí značně rozpačitě. Krvavé chuťovky a masky jsou sice uspokojující, ale scénář je šitý horkou jehlou a je stručně řečeno odfláknutý. Freddyho si sice užijeme na plátně o něco více, ale jeho nástupy a celkové vyobrazení nenabírá takové ďábelské obrátky jako v prvním díle. Wes Craven popravdě ani nechtěl zfilmovat pokračování a jeho absence stejně jako nevyužití Freddyho hudebního leitmotivu z tohoto dílu dělá nepovedený paskvil. Samozřejmě, že je tu více věcí, kterou na tom nesou svůj podíl. To samé plochost veškerých postav na které se vůbec nevyladíte. Závěr s "teen pool party" už vyloženě vyznívá komicky a Freddyho pověsti je akorát na škodu. Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta jsem delší dobu vnímal na průměrné trojhvězdí, ale při sledování jsem se opravdu nebavil a jen vyčkával konec. Takže když s klidem dvojku přeskočíte, o nic se namouduši nepřipravíte. P.S. Po poctivém shlédnutí celé sedmidílné série mám jasno. Pokud chcete ušetřit čas a seznámit se s filmy o Freddym Kruegerovi, pusťe si první díl Noční můra v Elm Street a následně navazující třetí díl Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci ze sna. Zbylé s klidem přeskočte, protože o nic vskutku nepřícházíte. Možná tak o drahocený čas a ukousané nehty z nudy. (08.06.2017)

Prvá, Cravenova Nočná mora bola do istej miery zjavením - dokázala inovovať a refreshnúť už dosť vo vlastných stereotypoch zacyklený slasherový subžáner. Priniesla nového, silného antagonistu, pôsobivé výtvarné riešenia a kreatívny koncept, v ktorom sa sny plynule miešajú s realitou a slaseru sa tak otvorili nové dimenzie. Druhé pokračovanie je fascinujúce v tom, ako dokázalo Cravenovu prácu sabotovať. Jack Sholder poňal Nočnú moru ako všetko to, voči čomu sa prvý diel vymedzil - ako úplne tendenčnú, klišeovitú tínedžerskú vyvražďovačku, navyše podkopanú otrasnou dramaturgiou a nulovým citom pre atmosférickosť a rovnako mizivým pochopením pre poňatie Freddyho Kruegera ako slizko "príťažlivého" záporáka, sršiaceho obskúrnym čiernym humorom. Takto vyzerá zlý slasher. (22.11.2020)