Akira

Věřím, že na svou dobu to muselo být nevídané dílo nejen po grafické stránce a do té doby, než byl uveden o sedm let později Ghost in the Shell, to asi bylo pro Japonce něco jako Avatar pro diváky doby současné. A musím říct, že narozdíl od Avatara, který u mě asi už po měsíci od zhlédnutí pořádně vyčpěl, mi připadá Akira stále jako velmi živé dílo, jež za ta léta ze své působivosti rozhodně neztratilo mnoho. Působivá akce, mysterie a příběh, co mě zaujal hned od prvního obrázku a krásně stupňoval na své zajímavosti. Jasně, menší výhrady mám, ale po zhlédnutí to ve mě zanechalo opravdu veliký zážitek, navíc jsem si krásně rozšířil obzory v tom, jak má vypadat takový pořádný filmový hajzl. Závěrem jen vyjádřím svou víru v duševní zdraví amerických kolegů, kteří tak zoufale touží do hrané verze zadaptovat (čti: posrat) tenhle japonský originál. Co na tom, že roli Miyako nabídli mé milované Heleně Bonham Carter, když scénář píše ten nenapravitelný člověk jménem Steve Kloves? Ano, ten exot, který psal s výjimkou pátého dílu scénáře ke všem dílům Harryho Pottera, má v plánu vzít do svých pazourů tuhle japonskou klasiku a svou klávesnicí ji znásilnit. Boha jeho, i když pomineme spolupráci tohohle individua na projektu, nevěřím tvůrcům, že z Akiry chtějí udělat něco více než stoprocentní blockbuster, kde o nic jiného než akci nepůjde. Protože jestli mi tvůrci budou chtít tvrdit, že z toho plánují udělat film, který se bude smrtelně vážně tvářit jako filozofické drama, pak bych to s dovolením vyhlásil jako vtip roku. (22.01.2012)

Ani opičí ksichty některých postav (samotný Tetsuo má na stupnici ošklivosti jasnou desítku) a notný zmatek v postavách a ději (chvílemi jsem musel film stopnout a srovnat si v hlavě, co jsem právě viděl) mi nedokázaly pokazit silný filmový zážitek z naprosto úžasně animovaného a zrežírovaného filmu, ve kterém sice veškerá filozofie působí jako záminka pro rozehrání velkolepých akčních scén, ale i tak jsem ani na vteřinu nezapochyboval o jeho smysluplnosti a nepodezíral jej z laciné líbivosti. (25.07.2008)

Velmi dobry anime cyber-punk s bozskym podtextem a existencialnim presahem. Atmosfera je znacne apokalypticka a feeling filmu spravne brutalni a depresivni. Zajimalo by me, jaky traumaticky vliv to ma na male deti, kterym se to pousti jako radova prijemna anime pohadka. Nicmene, ze by se jednalo o jedno z nejlepsich anime vsech dob? Hmmm... ani nahodou! K maximalnimu hodnoceni tomu chybi predevsim kvalitnejsi hudba, ktera je pro podobny kousek az prilis nezbytna! Miyazaki moc dobre vi, proc si pro sve anime najima Joe Hisashiho a proc jsou jeho dila mnohem lepsi, nez kousky jako tento. "I must be dreaming. I feel like I can take out the world." 7/10 (17.05.2010)

Stoprocentní kultovka a drtivý inspirační zdroj pro devadesátkový eklektický Hollywood. Zpočátku úžasný drajv a nekompromisní vizi poválečné budoucnosti však střídá obtížně uchopitelné přebíhání z místa na místo a objemná existenciální východiska, jimž zřejmě plně porozumí či je cinefilně docení jen část obdařených diváků. Já po celou dobu upřímně obdivoval odvahu a vynalézavost spojenou s neutuchajícím tempem, ale vyznění mě docela minulo. Výjimečně bych byl zvědavý na americký remake, byť samozřejmě hrozí úplná ztráta nenapodobitelné poetiky a syrového komiksové charakteru. 80% (15.03.2020)

MA-SA-KR!!! Zážitek, jaký jsem měl úterečního odpoledne z nevšedního anime snímku Akira se dá přirovnat snad jedině k šoku, který si pro mne v nedávné době přichystal depresivní Antichrist. Film Katsuhira Ôtoma naštěstí nešokuje scénami tak, jako Trierova "sonda do duše zkažené ženy", vše si ale vynahrazuje děsivou závěrečnou akční scénou, ve které se představuje jeden z nejbizarnějších záporáků animované japonské produkce. Já osobně jsem čekal, že Akira bude příběh dvou gangů v Neo-Tokiu, který by mapoval životní cestu hrdiny, podle kterého se dílo jmenuje. Nemohl jsem se více splést a o to více být překvapený! Nejenže Akira znamená něco naprosto jiného, ale celý bravurní příběh pojednává o něčem totálně odlišném, a nejvíce k němu sedne označení hodně akční sci-fi. Za sebe nechápu komentáře, ve kterých je promílán slabý začátek: mě přišel výnikající, akční a poutavý. Vždyť v první polovině vlastně sledujeme osudy ubohého Tetsua, kterak se postupně mění v persónu, která z něj zbude na konci - prvních šedesát minut je tedy napínavým příběhem zmateného chlapce a jeho kamarádů, kteří se snaží rozkoukat se ve zmatku, jež se kolem nich děje (teroristé, nemocnice, revoluce). A již v těchto počátečních filmových minutách jsem byl absolutně nadšený z krásně barevných a stylových akčních scén! Na rovinu: bez nich by Akira byl jako Komando bez Schwarzerneggera. Akce v tomto psycho snímku jsou tak vypiplané, že jsem každou z nich sledoval s vytřeštěnýma očima a se zatajeným dechem; ať už se jedná o motorkářské souboje, nebo kulervoucí bitky psionických sil. Ty jsou zdaleka nejlepší, a vedle silně brutálního podtextu Akirovi i ony přidávají nejvíce procent na verdiktu hodnocení. A to jsem stále v půlce! Druhá část filmu se pak nese v atmosféře nejen osobní záchrany, ale i pomsty, kolapsu celé společnosti a hlavně finále desetkrát lepšího a výbušnějšího, než závěr prvních Transformers. To se musí vidět, tohle umí pouze animace, a natočit s živými herci podobný film je i na dnešní dobu zhola nemožné. Pocity z tohoto snímku mi v hlavě víří jako nějaké tornádo, které pohltilo, vcuclo duhu, a leskne se a hřmí ve své nebezpečnosti všemi jejími barvami... Dvě nejsilnější slovní spojení se mi na rty derou bezprostředně poté, co si název skvělého anime vybavím: parádní akce a inteligentní pointa. Akira je spektakulární dobrodružství plné omračujících barviček a scén, v jehož pojetí dostává maximální destrukce zcela nový význam. (21.10.2009)