Píseň ohlašuje pomstu

Před každou akcí cangaceiros předchází píseň, ohlašující jejich pomstu. Motiv používaný ještě hodně dlouho po uvedení tohoto snímku. Název ´cangaceiros´ je portugalský název pro psance a historicky skutečně existovali, takže tento snímek o nich pojednávající není žádným výmyslem. Kostýmy zde použité jsou do sebemenšího detailu věrné. Příběh je převážně konverzační, ale k nějaké té akci tu samozřejmě také dojde. A tak pro mnohé může přijít zklamání, neboť se nejedná o spaghetti western plný akce, brutality a hromady mrtvol. Tady je hlavním tahounem děj pojednávající myšlenky a činy cangaceiros. Snímek tedy ocení snad jen filmoví fajnšmekři, kteří se nedívají jen na akční sekvence westernového žánru. (18.03.2017)

Na margo Piesni ohlasujúcej pomstu som v mladosti počul pár pozitívnych ohlasov a chytľavý ústredný popevok mi je tiež dôverne známy. Samotný film som však nezaťažený nostalgiou prvýkrát videl až v roku 2010 a bol som nemilo prekvapený... blbučký scenár, antipaticky pôsobiaci hlavný hrdina s pozoruhodným afrom na hlave, u ktorého sledujeme premenu z naivného a pravdepodobne aj zoofilného vidieckeho prosťáčika v náboženského fanatika a vzápätí v presne mieriaceho pištoľníka a krutého banditu, herecké výkony asi tak na úrovni Villaggiových fantozziovských komédií a bojové scény s úbohou choreografiou... O' Cangaçeiro je proste jeden z tých horších speghetti westernov a popularita, ktorú si táto snímka získala na našom území zrejme vyplynula z toho, že ju vysielali v TV za komančov, keď si našinec nemal veľmi z čoho vyberať a bol vďačný za každý západný film, ktorý k nám prenikol... (03.10.2010)

Byť je to poněkud atypický western, jde o docela vydařený film. U nás běžel se slovenským zněním, mám pocit, že hlavní postavu daboval J. Kukura, nejsem si však zcela jist, je to už kolem 30 let, co jsem to viděl. No, a ta písnička s podmanivou melodií! Ale zase si nemohu vzpomenout, jestli byla se španělský textem, nebo s původním portugalským - Ole, la mulher rendeira, jak můžeme slyšet od Kučerovců. (21.09.2003)

Asi v tom byl ten zásadní problém, že šlo o nový dabing. Přestože se tedy Ernesto Čekan pokoušel o silný dojem a zajisté čekal uznání, nemůžu říct, že by byl tento film dobrý. Mexiko nahradí Brazílie, mexickou revoluci postava revolučního pokrokáře „Spasitele“ domorodce Miliana s děsivými vlasovými kreacemi a přidává se příjemná společnost Michala Dočolomanského, (ať netvrdí, že je to nějaký Ugo Pagliai, vypadá zcela identicky) a v neposlední řadě Fajardo jako tradiční odpůrce pokroku a postav typu domorodec. Ať už jde o ropu, potírání rozrůstající se bandy Cangaceirů či pěkný dům na obrovském pozemku, trvá dost pochybná atmosféra. Ovšem výraz měsíčka na hnoji Fajarda úlisně podvádějícího na hostině důvěřivou zemitou družinu Milanovu stojí za to, stejně jako brazilské rytmy během zúčtování. Ale vidět to s dabingem bojovníka za práva brouků Kukurou v hlavní roli, jistě by to bylo lepší. (22.01.2013)

Ten začátek byl silně rozpačitej. Nejdřív téměř zoofilní láska ke krávě, pak fanatickej šílenej kněz s vykulenýma očima a obrázkovým příběhem jak od Miloše Nesvadby a pak to jeho spasitelské putování. Ale jakmile se z něj stal pravej cangaceiro s pořádným zdobeným kloboukem, rozháranejma vlasama a pořádným knírem, dostali jsme nezapomenutelnou postavu. K tomu musím pochválit hudební složku filmu (a to nepočítám jen to vaše Olé..., ale i všechny ostatní písně a melodie). Ale jinak teda nic moc. Přestřelky amatéřina, postavy a děj taky taková znouzectnost, ale prostě to jde vše stranou a mě v hlavě furt zůstane Espedito a jeho padoušské charisma. (09.01.2016)