Děti planety Duna

Pokračování minisérie o Duně je ještě o malý kousek kvalitnější a zajímavější. Nehledě na to, že podobně velkolepé televizní produkce se nevidí často, tahle je dokonce zvládnutá na výbornou i s malou českou pomocí, která potěší. Příběh získal funkční podobu pro televizi a divák se neztrácí, jak by tomu mohlo být při použití všech detailů z knih. Koukatelné a srozumitelné. (03.08.2004)

Převést do více jak čtyř hodin kultovní Dunu, to chce odvahu. Převést do stejné stopáže rovnou dvě knihy je skoro nemožné. Yaitanesovi se to ale povedlo dokonale. Je hned několik důvodů, proč Children of Dune jsou lepší jak předchozí mini-série a rozhodně stojí za vidění. Prvním je fantastické obsazení, kterému suveréně opět vévodí dvojice Newman a McAvoy, pár kilometrů za nimi pak trojice Kodetová / Sarandon / Cox a někdě v nedohlednu je Marek „koukejte jak jsem všude” Vašut. Druhým důvodem je pak, na poměry televize, naprosto famózní triková stránka, kterou překonala jedině Battlestar Galactica (také od Sci-Fi Channel). Díky absenci Barandovský kulis, které nahradilo zelené plátno, se mohla planeta Arrakis konečně projevit ve své celé kráse a že je na co se koukat. Píseční červi, přelety nad Arrakeenem, monumentální vesmírné lodě Gildy. Poslední a možná i nejpodstatnější je pak hudba. Nevím, zda-li Bryan Tyler upsal svou duši ďáblu, ale tak či onak se jedná o absolutní vrchol v televizní produkci a... prostě se na to koukněte taky, lepší mini-sérku podle předlohy za posledních deset let nenajdete. (08.11.2010)

Snad kvůli tomu, že výborně znám a mám rád Lynchovu starší filmovou verzi stejné knihy, jsem si první minisérii z r.2000 tak dobře užil a její levnou TV formu shledal natolik roztomilou, že jsem ji zaokrouhlil nahoru. Sérii druhou naopak zaokrouhluju dolů, protože u ní ještě víc vynikají ony nedostatky knižní předlohy, kvůli kterým mě Herbertovy knihy už od útlé puberty nebavily a nikdy mě neoslovily, tj. téměř žádná "scifistika", jen nudné románové zápletky o vztahovém a politickém pletichaření, pouze přenesené na jinou planetu, tedy pseudo sci-fi stejného druhu, jako je z tohohle úhlu pohledu třeba většina děje v Game of Thrones pseudo fantasy). Dokoukáno jen ze stereotypu, z jakési "divácké povinnosti", do děje nevtáhlo a většinou spíš nudilo a nebavilo, než bavilo. (04.11.2020)

Jaká to radost, že nejsem nucen opět sáhnout k veskrze kritickému tónu, který provázel můj komentář k TV zpracování prvního z dílů Herbertovy slavné sci-fi série. Přeobsazení postu režiséra (na rozdíl od svého předchůdce vládne dění na plátně pevnou rukou a dokáže divákovi zprostředkovat to pravé „epično“) a autora hudebního doprovodu (pryč je nevýrazná hudba Graema Revella, kterou nahradily nádherné tahy smyčců a hřmění trumpet z pera Briana Tylera) přineslo velkou změnu ve filmovém vzezření světa Duny, a to notně směrem k lepšímu. Navíc se snímek může opřít o kvalitní herecké výkony - Alec Newman konečně dokazuje, že hrát umí a nezklame ani můj oblíbenec James McAvoy… Objektivněji bych hodnotil za čtytři hvězdičky, avšak vzhledem k rapidnímu zlepšení oproti předešlému dílu a famózní hudbě dávám plný počet :-) (13.02.2010)

První dva díly se ještě docela snažily držet úroveň druhořadé adaptace prakticky nezfilmovatelné literární předlohy. Třetí část už ale musela hrábnout do motivů na které tento projekt neměl ani rozpočet ani imaginaci. Navíc, drobné dramaturgické škrty, zkratky a změny prováděné v prvních dvou částech se v posledním díle nakumulovaly a přetavily v dost zásadní a nešikovné odklony od děje a vyznění herbertova díla. Podtrženo, sečteno, ta snaha se asi cení, ale v zásadě je to na hovno a vlastně nevím komu bych to doporučil ( čtenáři knih to budou vnímat jako zoufale nedostatečné a ti co knihy nečetli v tom uvidí zase dost zmatenou slátaninu..). (07.04.2022)