Děti planety Duna

Jednoznačne lepší počin ako Duna. K zlepšeniu došlo takmer vo všetkých smeroch - od castingu až po triky. Dosť odfláknutá bola postava Duncana Idaha vzhľadom na to, že v knižnej sérií na rozdiel od iných postáv, prechádza celou ságou a je mu venovaná značná pozornosť. Toť taká drobná pripomienka. A ešte fakt, že dej je značne nahustený. Diváci, ktorí nevideli Dunu alebo nečítal knižnú predlohu, budú asi trochu zmätení :) (15.04.2006)

Sága Duny pokračuje a můžeme se hádat, zda jsou jisté věci chybou filmařů nebo Herberta samotného, když nezůstal jen u jedné knihy. V případě Herberta mi rozhodně nevadí, že na první Dunu navázal, třebaže žádný z následujících svazků o Duně už u mě nevyvolal ani stín toho rozechvění, s nímž jsem kdysi pročítala první knihu. Děti Duny jsou celkem věrným zachycením dalších dvou dílů - obsahově tenčího Spasitele Duny a Dětí Duny přímo. Ale právě v tom "celkem věrným" je háček. V knize byli Leto a Ghanima dětmi, jsou zde téměř dospělými mladými lidmi, což příběh posunuje o dost jinam. Susan Sarandonová je výborná, ale fakt, že hraje sestru podstatně mladší Julie Coxové (a to má být ještě její mladší sestrou), budí poněkud rozpaky. Příběh, který už v Duně klade na pokusy o filmové zpracování obrovské nároky díky své propracovanosti a složitosti, je v případě dalších dílů série už natolik rozkošatělý, že zachytit to všechno a ještě srozumitelně začíná být nadlidský úkol. Divákovi tak nejsou pohnutky a jednání postav (zvlášť se to týká přímo otce, syna a ducha, pardon, jen otce a syna, tedy Paula a Leta) bez znalosti předlohy příliš jasné a nechápe, oč jim oběma vlastně jde a jaký je mezi tím rozdíl, o pasáži s "náboženstvím a modlářstvím" Duny ani nemluvě, ačkoli Daniela Amavia a Edward Atterton se rolí Alie a Duncana zhostili se ctí. A spíš úsměv než co jiného vyvolá "typický fremen" v podání Pavla Kříže. Nicméně v rámci současné televizní a sci-fi tvorby jde pořád o dílko, které si nezaslouží zatracení. Přinejmenším kvůli několika opravdu povedeným pasážím, podbarvovaným strhující hudbou Briana Tylera. (13.07.2007)

K Duně mám dvě výtky. 1. počítačový vizuál, který je opravdu hodně laciný a za 2. zbytečně komplikované dialogy a monology. Během prvního dílu jsem se snažil všechno vstřebat (Dunu jsem nečetl a bohužel jsem neviděl ani předešlou sérii, pouze film), až ke konci toho dílu jsem si uvědomil, že občas ani není podstatné co se říká, ale že se to říká a jak se to říká. Druhý díl, který přináší určitou obměnu postav už mi byl sympatičtější a ten třetí se pak nese v podobném smyslu. Popravdě Duna není mým nejoblíbenějším sci-fi/fantasy, ale nedá se tomu upřít originalita a skvělá atmosféra. Za mě: 1. 3*; 2. 4*; 3. 4*. Celkem slušné 4, nakonec jsem byl sám překvapen, že se mi to vlastně docela líbilo. (01.09.2013)

Pokračování minisérie o Duně je ještě o malý kousek kvalitnější a zajímavější. Nehledě na to, že podobně velkolepé televizní produkce se nevidí často, tahle je dokonce zvládnutá na výbornou i s malou českou pomocí, která potěší. Příběh získal funkční podobu pro televizi a divák se neztrácí, jak by tomu mohlo být při použití všech detailů z knih. Koukatelné a srozumitelné. (03.08.2004)

Snad kvůli tomu, že výborně znám a mám rád Lynchovu starší filmovou verzi stejné knihy, jsem si první minisérii z r.2000 tak dobře užil a její levnou TV formu shledal natolik roztomilou, že jsem ji zaokrouhlil nahoru. Sérii druhou naopak zaokrouhluju dolů, protože u ní ještě víc vynikají ony nedostatky knižní předlohy, kvůli kterým mě Herbertovy knihy už od útlé puberty nebavily a nikdy mě neoslovily, tj. téměř žádná "scifistika", jen nudné románové zápletky o vztahovém a politickém pletichaření, pouze přenesené na jinou planetu, tedy pseudo sci-fi stejného druhu, jako je z tohohle úhlu pohledu třeba většina děje v Game of Thrones pseudo fantasy). Dokoukáno jen ze stereotypu, z jakési "divácké povinnosti", do děje nevtáhlo a většinou spíš nudilo a nebavilo, než bavilo. (04.11.2020)