Režie:
Maurice ClocheKamera:
Claude RenoirHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrají:
Pierre Fresnay, Aimé Clariond, Jean Debucourt, Lise Delamare, Germaine Dermoz, Gabrielle Dorziat, Michel Bouquet, Jean Carmet, Pierre Dux, Charles Gérard (více)Obsahy(1)
Francie, 17. století. V celé zemi zuří morová epidemie. Skromný kněz Vincent de Paul, který prošel strastiplnými životními osudy, se snaží přesvědčit bohaté, aby pomáhali chudým. S nemocnými chudými prožívá jejich utrpení, ve vyšších společenských vrstvách ale naráží na nezájem a lhostejnost...
Těsně poválečná doba si žádala silná humanistická témata a tento požadavek splňoval film PAN VINCENT (Monsieur Vincent) beze zbytku. Původní námět dodal slavný spisovatel a dramatik Jean Anouilh (1910-1987), na vzniku scénáře se podílel i režisér Maurice Cloche. Ten začínal ve třicátých letech jako herec a tvůrce krátkých filmů, film PAN VINCENT patří k jeho uměleckým triumfům. Vzhledem ke svému silnému emocionálnímu vyznění film zabodoval na festivalu v Benátkách, kde představitel hlavní role Pierre Fresnay získal cenu za nejlepší herecký výkon, oceněn byl i v dalších evropských zemích a nakonec v roce 1948 triumfoval jako první francouzský film oceněný Oscarem.
(argenson)
Recenze (13)
"Zdravý rozum a pošetilost nás vedou ke stejnému množství hříchů. Jsou to jen různé hříchy." - Film se rozbíhá pomalu, nenápadně, postupně vás ale vtáhne a "nepustí". Uvědomíte si, jak málo děláme pro druhé, pro lidi okolo a jak jsme povětšinou sobečtí a pohodlní. Přesně jak se uvádí: čím blíže je člověk Bohu, tím citlivější (a sebekritičtější) je jeho svědomí. - "Myslíte, že dělám příliš mnoho? Myslím, že nedělám dost." Kéž si tyto dvě věty opakuji co nejčastěji. ()
Výborne zahraná hlavná postava, škoda ale, že to stojí iba na nej. Presviedčanie o humanizme je silné, viackrát teologicko-filozoficky podkuté - z čoho plynie, že film je dosť ukecaný. To, aké obete a strádanie musí podstúpiť človek pre dobro iných, je síce úctihodné, ale aj sebazničujúce. Na plátnach kín to ide, tam sa väčšina dôsledkov, hlavne zdravotných, ale i duševných, neprejaví, skutočnosť je však často opačná. Film nesie silné a jasné posolstvo, ktoré však vyznieva trochu do stratena. Škoda, že do filmu nebola prenesená viac doba 30-ročnej vojny. ()
Příběh Vincenta de Paul vyprávěný s odzbrojující prostotou, jež odpovídá knězově nevědomé cestě k ztracenému ráji, ležícímu na předměstí, na periferii, mezi nejchudšími, podněcuje svým skromným apelem, vnitřním kynem, k zhodnocení vlastního díla a k novým splátkám za duši. Tíživý dluh za ni je tím, co všechny lidi spojuje, a je dokonce tím nejspolečnějším, protože se splácí jen splátkou dluhu cizího – tedy bližního. Pěkný příklad ilustrující tezi Grahama Greena, že „spojení konservatismu s katolictvím by mělo být stejně tak nemožné jako spojení katolictví s národním socialismem.“ Dílo vyzyvatelské! ()
Dobrý portrét sv. Vincence z Pauly, černobílý, s podobnými prvky dialogů filmů 40. let ve stylu Čápovy Babičky. Zde jde ovšem o kruté období 1/2 17. stol. s morem, bídou a válkou. Ve filmu jsou pominuty poměrně důležité pasáže Vincencova života, jako např. jeho otroctví v Tunisku, na úkor charity byly zcela vynechány jiné stránky kněžství a víry aj. Z dnešního pohledu již překonaný styl, nicméně film má stále co říci i dnes. ()
Psal se rok 1947 a "poválečná doba si žádala silná humanistická témata". To není těžké pochopit. Ale přesto si myslím, že je toho humanismu a charity ve filmu až přespříliš. Hlavní postavou je sv. Vincent z Pauly, kněz, zakladatel společenství Dcer křesťanské lásky (vincentek), ale také zakladatel kongregace lazaristů, která měla na starosti misie, exercicie i vzdělávání bohoslovců a mladých kněží. Je o něm známo, že ani jeden jediný den nevynechal rozjímání, modlitbu, breviář, mši svatou. Také se ví, že dlouhé hodiny klečel před svatostánkem, kde načerpával sílu pro svou činnost. Chodil i do věznic, kde zajisté poskytoval svátosti - zpovídal, sloužil mši svatou, udílel eucharistii. Ve filmu je však sv. Vincent ukazován - dalo by se říci - jen jako charitativní pracovník, jako by ani knězem nebyl. Chyběla mi jakákoliv ukázka jeho duchovního života a služby, modlitba, udílení svátostí, sloužení mše svaté etc. Kněz je především kněz! Velká škoda! ()
Zajímavosti (1)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)
Reklama