Atlas ptáků

Při sledování některých  nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou  bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a  chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si  uvědomil, když mi  hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak  jako  karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným  minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu t hodně o sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný  důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí  film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu naštve a možná nejen mě, pokud na vás taky tak zapůsobil impozantní trailer. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků  jde než o šokující odhalení, asi spíše  studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka.   Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace   ale přece jen trochu rozplzne (a to i  trochu po zhlédnutí v hlavě),  a ty mluvicí  ptáky jsem rovněž moc nepobral. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11  % horší  než  třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. Děkuji za pozornost. (05.10.2021)

Olmo Omerzu natočil opět neobvyklý příběh s obvyklým obsahem. Krachující firma, vytunelované peníze, arogantní šéf, kterého zajímají jen prachy a tak dále. Jenže slovinský režisér tohle umí podat jinak, neotřele, nápaditěji. Nevím, jestli mám štěstí, ale zatím každý film, který jsem zhlédl a bude se letos ucházet o Českého lva byl nadprůměrný. (22.01.2022)

Krásný, moc se mi to líbilo. Nepokazily mi to ani ty ptačí vložky, byť mi nikdo nevymluví, že byly nadbytečný a zbytečný- fungovalo by to i bez nich. A zatímco předchozí film Olma Omerzu končil v Adamově, tentokrát jsme se posunuli jen o pár kilometrů směrem na západ do Kuřimi (https://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/milovala-jsem-ho-vypovedela-zena-snatkovy-podvodnik-na-ni-vylakal-110-milionu-20161207.html). Scéna s dětskými chůvičkami mohla být pro změnu inspirována tzv. kuřimskou kauzou (https://www.denik.cz/z_domova/kauza_kurim20080625.html), ve které figuroval i herec Viktor Skála, který si v Atlasu ptáků střihl roli státního zástupce. Olmo Omerzu je hračička. (24.06.2023)

Donutil o tomhle filmu řekl, že je fajn po delší době vidět Donutila trochu jinak. A měl pravdu. Donutil pořád ukazuje, že na to herecky má, a i-když hraje vesměs svůj klasický charakter, tak ukazuje, že na to lze jít i jinak. Název filmu je poměrně zavádějící, o Atlas ptaků a milenky tu vesměs vůbec nejde a řeší se to jen okrajově. Přenesení ptačí řeči do naší mluvy je určitě vítaným oživením a i sám Olmo Omerzu určitě dobře vědět, že na vcelku rutinní námět bude takové osvěžení třeba. Film je nakonec nejvíce klasickým náhledem do určitých sociálních skupin. Vidíme tu několik nesympatických postav (ale napsaných tak, že to nevadí), které řeší své sobecké problémy. Olmo Omerzu a jeho filmařský styl už jsou u nás podle mého docela známé, tenhle film z jeho zaběhlého stylu nijak nevybočuje. (04.06.2023)

Někdo věří prodejcům hrnců za desetitisíce, někdo věří Babišovi, někdo sňatkovým podvodníkům, někdo rodině a prachům. Posledně jmenovaní jsou v tomto případě nejvíc a vlastně jediní "legit", takový autoritativní manažer v podání Miroslava Donutila je pak krásně zahraným archetypem. Film je i přes slabé hodnocení bezesporu dobře natočen, s estetickou kamerou a dobře a pomalu dávkovaným napětím. Jediné, čemu moc nerozumím, jsou poetické ptačí vložky s rolí vypravěče případně s hlásáním podivných klišé podobajícím se asijským moudrostem či trapným motivačním citátům, které zaznívají ve chvílích, které řeší spíše cosi materiálního a přízemního: peníze a seznam "okřídlených" žen. (16.01.2023)