Vysoké podpatky

Typicky Almodovarov zensky film, o zenach a pre zeny. Nuda tomuto suverenne vladne, film nema sancu muzskeho ako som ja vtiahnut. Fakt ako, snazil som sa naladit na filmovu vlnu, robil som vsetko od A pomaly az po Z, ale neslo to, neslo. Po nejakom case mi boli postavy uplne lahostajne, bolo mi jedno, co hovoria a jak konaju . 5 % (03.10.2017)

----- "Já jsem ho nezabila. Člověk nezabije manžela dcery dva dny před premiérou.“ ----- VELICE slibně rozehraná a sympaticky komplikovaná zápletka selhává v okamžiku, kdy má v úmyslu ohromit. Konfrontace matky a dcery a vývoj jejich neurovnaného a rozporuplného vztahu jsou vylíčené zcela uvěřitelně a obsahují hodně silné momenty, kriminální linie spoluvytváří osobitou atmosféru a v podstatě jí nemám co vytknout ... Jenomže v příběhu se vyskytuje (kromě jiného) ještě jedna důležitá osoba, jejíž pravá identita je posléze odhalena. K tomu bych chtěla podotknout, že ačkoli občas bývám dosti naivní až mírně natvrdlá, tentokrát mě vývoj událostí nepřekvapil. To ovšem nic nemění na tom, že mě značně otrávil … Nejde ani tak o fakta jako o styl, jakým mně byla předhozena. Téhle hře nějak nejsem schopná na sto procent uvěřit. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nehledě na to, že ona nejmenovaná osoba je mi paradoxně sympatičtější v úvodu snímku nežli po odkrytí její řekněme "serióznější“, až přespříliš uhlazené stránky … asi mám špatný vkus … ;-) (08.02.2011)

Co je to jenom za vlákna, kterými mě Pedro Almodóvar přitahuje ke svým filmům. Možná jsou to vlákna plné emocí, nebo vlákna jeho barviček, kterými ve filmu jen hýří, já nevím, ale po jeho příbězích jsem téměř vždy chvíli mimo realitu. I tady v jeho skoro režijních začátcích mě dokázal vtáhnout mezi své ženy, matku Becky a dceru Rebeccu, obě plné citů a přesto tak komplikovaných, že je mezi nimi téměř nepřekonatelná propast. Další vztahové drama, kde pochopitelně nechyběli ani muži a já jsem se těšila hlavně na Javiera Bardema, který se ale tentokrát ke slovu moc nedostal, za to Miguel Bosé si tady mohl vyzkoušet, co všechno dokáže a obstál velmi dobře. Byla to Almodóvarova docela zajímavá žánrová barevnost, která mně ale vůbec nevadila, protože tak dokázal podpořit celou škálu lidských emocí.70% (29.01.2013)

Ač chvílemi vypadá, že se Vysoké podpatky snaží za každou cenou tvářit jinak a upoutat stylizovaným barevným vizuálem, ve výsledku mi přijdou stejně jako celkem obyčejná vztahová detektivka plná zvratů v kruhu různě narušených postav. Hodně mi to připomíná ČST inscenace amerických detektivek z 80. let od Dudka a spol. (jen tentokrát bez papundlekových kulis a s umělečtějším vizuálem), což tedy nepovažuji za žádný velký trapas, i přes mírně chladný pocit vůči většině postav mě to často celkem bavilo. Problém či lépe řečeno překážku k vyššímu hodnocení vnímám v tom, že jde o celkem slušný film na jedno zhlédnutí, jehož děj ale většinou lze předvídat a osobně u něj necítím moc důvodů se k němu v budoucnosti vracet. Možná je chyba ve mě, že od Almodóvara coby režiséra s tak obrovským mezinárodním renomé prostě očekávám víc, než prostý noirový krimi příběh v pestrobarevném kabátku obohacený o režisérovy oblíbené transvestity, ale cosi podobného jsem už dostal od něj v Zákonu touhy. Oproti tomu mají Vysoké podpatky alespoň tu výhodu, že vražda se tu stane mnohem dřív a tak vyšetřovací linka se rozjede velmi brzy. Dost zajímavý motiv představuje napjatý vztah mezi matkou a dcerou, ač tu Almodóvar opět zklouzává do scén jako vystřižených z telenovely a nepomůže mu se z toho vymanit ani odkaz na Bergmanův film. Nevím jak ve španělském originálu, ale v českém dabingu měl herec v postavě soudního vyšetřovatele tak výrazný hlas, že jsem tajemství jeho postavy ohledně několika identit a převleků odhadl prakticky okamžitě. [65%] (12.11.2022)

Přepsáno v březnu 2020. Vzdalující se podpatky je strastiplným překonáním překážek při smíření vztahu matky s dcerou. Lze tu sice zaznamenat paralely k jiným filmům, Bergmanova Podzimní sonáta je dokonce citována, ale není to podstatná věc pro film Pedra Almodóvara. Ten opět podniká expedici do středu niterných pocitů přes nadnesenou formu kriminálního thrilleru. Konfrontace pocitů vyvěrá z nejintimnější úzkosti, bolest se v zoufalství přiznává k slzám. Rozervanost vztahu je dílem vzájemného soupeření, snaživého kopírování, nedostatečné pozornosti, nenaplněného očekávání a též pocitu viny, restaurování je možné jen vykoupením sebeobětováním, nejupřímnější to akt lásky. Příběh je výstřednější, provokativní, zlehčující a sarkastický, niterná podstata pocitového rozpoložení je odhalena a vystavena na oltář neukojitelně vybarvené Almodóvarovy žádostivosti. Hlavní postavou exploze úzkosti je Rebeca Giner (velmi zajímavá Victoria Abril, jako menší a mladší Rocío Muñoz-Cobo), hlasatelka televizních zpráv. Celý dosavadní život se odehrává ve ctižádostivé snaze, ta má vést k upoutání pozornosti a konejšivým slovům uznání, je to jediné místo vhodné ke znovuzrození. Jen trable s muži se musí naučit řešit méně destruktivním způsobem. Příčinou exploze niterné úzkosti je Becky del Páramo (vynikající Marisa Paredes), populární zpěvačka a matka Rebecy s nedostatečnou péči dětského poznávání světa. Uhýbá se před možností výčitek, přesto je jen smíření osvobozující. Hlavní mužskou postavou je Letal alias Hugo alias Juez Domínguez (zajímavý Miguel Bosé), v kabaretních výstupech Becky napodobující transvestita, natěšený narkoman a soudce, vyšetřující krvavý zločin. Spravedlnost využívá své další role k pátrání i niternému uspokojení. Láska kvete bizarním soustředěním touhy. K výraznějším postavám patří také Manuel Giner (příjemný Féodor Atkine), manžel Rebecy, bývalý novinář a současný šéf televizní stanice. Ženská láska není určená k trvalému užívání. Z dalších rolí: ze zmizení milence zmatená a Rebece ve vězení pomáhající sociální pracovnice Paula (Cristina Marcos), televizní moderátorka zpráv pro hluchoněmé a Manuelova nejnovější milenka Isabel (Miriam Díaz-Aroca), cyničtější a dominantnější nevlastní Rebečin otec Alberto (Pedro Díez del Corral), soudcova radící matka (Mayrata O'Wisiedo), Beckyina sekretářka Margarita (Anna Lizaran), či přirozená autorita mezi uvězněnými ženami, ztepilá Suzanna (Bibiana Fernández). Vysoké podpatky, či přesněji Vzdalující se podpatky, jsou narcistní výstředností černého humoru, zlehčujícím sarkasmem a prozářenou kresbou niterného rozvratu v úzkosti a vůni vášně. Zábavná extravagance. (14.03.2011)