Casper

Casperovi jsem nepřišel na chuť ani když jsem byl malý debil a od té doby se nic nezměnilo. Už v dětství mi to připadalo až moc "dětské" (docela paradox), takže nic pro mě. No a teď nebyla moc velká šance, že by se mi to snad začalo líbit. Je to všechno udělané docela fajn a děckám se to určitě líbí, ale prostě to není moje krevní skupina. 2+* (06.10.2020)

Na tomhle filmu jsem vyrůstal, viděl jsem ho poprvé na vhs někdy kolem roku 1999. A už tehdy jsem byl unešen(aby ne bylo mi 9 let). Efekty jsou naprosto dokonalé, příběh ač není geniální tak je dobrý. Herci v hlavní roli jsou výteční(hlavně mladá Ricci který bylo tehdy 15 let). A kamea v podání Eastwooda, Aykroyda v roli krotitele duchů a dokonce i Crypt Keepera z Tales from the crypt dost potěšily, ale pravda je že jsem to ocenil až dnes dřívě sem nevěděl kdo to vůbec je. Dnes by film byl příjemné béčko ale já ho miluju. Jen té sentimentálnosti mohlo být méně. (26.12.2010)

Tak toto je asi jedna z nejpěknějších strašidláckých komedií pro děti. Uznávám, že dospělí se u toho možná budou chvílemi nudit. Komediální scény opravdu pobaví spíš menší děti. Stejně tak srdceryvný závěr parně dospělé nerozpláče. Čili jako rodinný film bych to nehodnotil. Dále mi řada věcí připadala dost nedotažená. Za všechny jmenujme alespoň moment, kdy si dva spolužáci chtějí z Kat vystřelit přestrojeni za duchy. Tenhle moment mi přišel totálně nedotažený do nějakého smysluplného konce. Stejně tak scéna v tajné laboratoři, kde se nachází jakési Frankesteinovské zhmotňovací zařízení působí dost křečovitě a jako by do rámce celého filmu nezapadala. Jinak je ovšem Casper povedená duchařská pohádka s řadou roztomilých postaviček, skutečně tajuplnými interiéry a velice příjemnou jednoduchou zápletkou. (30.06.2013)

Jedno z nejvděčnějších témat filmových hororů – strašidelný dům, zabalené do lehce parodického duchu duchů s notnou podporou řady velkorozpočtových speciálních efektů a s nakrátko se mihnuvšími tvářemi celé řady velkých star filmového nebe jako Dan Aykroyd, Clint Eastwood či Mell Gobson. Ostatně hlavní herecké zastoupení, jemuž dominuje expodivínka Christina Ricci (Addamsova rodina) a budoucí prezident Bill Pullman (Den nezávislosti) k filmu a charakteru svých postav celkově ladí. Každý z efektů uzpůsobený tak, aby si na své přišli nejen malí, ale taktéž velcí diváci. Proto ty typicky hollywoodsky dojemné a smutné momenty trošku nechápu. Na jednu stranu příběh vyvažují, aby byl humor dávkovaný postupně, ale na druhou stranu, jak vám dítě ocení smutné vyprávění roztomilého ducha o tom jak zemřel? Celkově vzhled těch rosoloidních postaviček duchů zahrnuje typično pro komediální branži – tlouštík, hubeňour, debílek a roztomilý mrňousek, ke kterému budou tíhnout srdíčka právě těch menších diváků. Především v první části skvělá výprava, na které se pan architekt řádně vyblbnul, dotváří atmosféru celkem plnohodnotně. Zcela neodvratně emocionálně napěchovaný konec tak po předchozím značně zábavném vystoupení nepůsobí klišoidně a kýčovitě, ba naopak připomíná spíš takovou tu povinnou děkovačku na konci představení. Brad Silberling zkrátka natočil jemně nadčasový film, který v době svého vzniku docela zabodoval a i když už je to 10 let co spatřil světlo světa, pak efekty a zplozený humor mají stále co říct. Proto dávám za 3 a 1/2, když body srážím za příliš časný nástup emocí. Celkově jde v zrcadle hollywoodského rozpočtového běsnění o ucelenou záležitost, navíc s několika trefně mířenými dialogy. (11.01.2005)

Jeden nejoblíbenějších filmů mého dětství. Pravda, sentimentu je tu na rozdávání… ale co, je to přece pohádka. Vzhledem ke své době vzniku jsou zde velmi důstojné efekty, perfektní (náctiletá) Ricci a kouzelná hudba Jamese Hornera (klavírní motiv je neskutečně nádherný). Zkrátka poctivý rodinný film, který stejně jako Jumanji, řadím mezi klasiky tohohle žánru. (21.06.2011)