Nadaný žák

Bryana Singera poznám ako režiséra perfektných X-menov alebo napríklad Valkýry, no všetko sú to rozpočtom veľké filmy. Nadaný žiak je skromná až psychologická dráma, ktorú nenapísal nikto menší ako Stephen King. Takže tu máme brilantného režiséra, ktorý perfektne pracuje s atmosférou a napätím a na druhej strane výborný príbeh. No a nemôžem zabudnúť ani na perfektného Iana McKellena, ktorý v tomto období ešte nehral svoje najlepšie a najznámejšie postavy (Gandalf / Magneto). A zvyšok známych mien, ktorý zo Singerom dlhodobo pracujú - kamera (Newton Thomas Siegel) a hudba (John Ottman) - už iba pridali korenie a podieľali sa tak na ďalšom výbornom filme Bryana Singera. 80% - 4* (10.11.2020)

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí.. (27.06.2011)

Ne úplně známý snímek, který se co pomaleji rozjíždí, o to silněji doznívá. Po Obvyklých podezřelých byl Bryan Singer oprávněná hvězda a s Nadaným žákem i podruhé přišel s dosti silnou koncovkou. Ian McKellen se ukázkově transformoval v nacistickou svini a kdo jako první vidí X-Meny, ten jen těžko uvěří, že tohle je Magneto. 80% (22.04.2021)

Před léty jsem tento film prvně zhlédla a bylo to zrovna poté, co jsem dočetla povídku. Oproti povídce mi přišel hodně nízko a držely ho jen výkony obou hlavních "hrdinů". Ovšem čas plynul dále a já si uvědomila, že pocity, myšlenky, všechny scény a to jakési "Kingovské kouzlo", to všechno vyjádřené v knize, se prostě nikdy nedá převést na plátno. Kniha je prostě kniha a film je film. Jisté změny oproti předloze, jak velké, tak menší, tu jsou, ale hlavní dějová linie zůstala téměř nepozměněna, což je moc dobře. I když oproti předloze, kde je Todd skutečným zosobněním dokonalého zla, je jeho filmový protějšek vylíčen o poznání mírněji, jakoby lidštěji. Film oplývá dokonalou atmosférou, hudbou a famózními výkony obou hlavních představitelů, a to vše je řízeno z režisérského křesla Bryana Singera. Mě nejvíce fascinoval mladý Brad Renfro a jeho pohled. Nezapomenutelné. Je ho velká škoda. Další z řady mladých talentů, kteří zaplatili tu nejvyšší možnou daň za slávu. Za zmínku taktéž stojí závěrečná scéna a poslední pronesená věta, která jakoby uzavírala celý příběh. To vše, čeho se Todd dopustil, ale zároveň nechává děsivě neklidný otevřený konec, otevírá nové brány a možnosti Toddovy mysli, ve které začíná jakési podivné nekonečno, a už možná nejsou hranice, které by nemohl překročit. Nechává diváky přemýšlet o tom, co všechno je ještě schopen udělat... (21.06.2007)

Připadá mi, že je strašně důležité o takovýchto námětech točit filmy. A když se po všech stránkách vydaří tak, jak v tomto případě, mám nutkání posílat autorům infantilní děkovné e-maliy. To prolnutí zrůdnosti ideologie zla z mrtvé minulosti do denodenní současnosti je podáno tak samozřejmě, logicky a jaksi samočinně, že člověka opravdu mrazí v zádech. (27.10.2005)