Šogun

Dobrodružný seriál to zrovna moc není. Vlastně se tam skoro celou dobu povídá nebo dokonce jen mlčí a akce je tam velmi po skrovnu. Nejvíc se mi líbila konfrontace kultur a výuka japonštiny pro začátečníky. Holanďan přijede do Japonska a vše co je jiné automaticky považuje za barbarské a stejně tak tamním obyvatelům přijde on. To vzájemné nadávání do barbarů je skvělé. Stejně tak se mi líbily i ty politické intriky. Jen ten Holanďan mi nějak nepřirostl k srdci. Není to zas tak jednoduché, když se dlouhou dobu prezentuje jako těžký konzervativec, který místo přijetí cizích zvyklostí chce, aby bylo vždy po jeho. Inu v té době tomu tak asi bylo. Vlastně mě napadá, že nejlepší scéna je jak nadává na gaye. To by mě zajímalo, co se mu tou dobou honilo hlavou, když ve skutečnosti je jedním z nich :) (13.02.2011)

Holandský kormidelník John Blackthorne ztroskotá u břehů feduálního Japonska - v neznámé zemi, v naprosto odlišné kultuře, kde lidský život stojí jen za jedno mávnutí mečem. Z obtížného postavení se dokáže vypracovat na hatamota, posléze dokonce na samuraje. Snímek je natočen natolik brilantně, že při představě Japonska v 17. století vycházím právě z tohoto zdroje. (16.04.2011)

Seriál vcelku povedenný, ale knižní předloze nesahá ani po kotníky. Bohužel, tedy spíš bohudík, jsem knihu četl jako první a seriál viděl až po tom, což můj pohled na něj značně ovlivnilo. Skvělou hloubku knihy seriál prostě obsáhnout nedokázal a musí se tak ve srovnání s ní jevit jako povrchní, byť není. (05.02.2008)

Chamberlainova postava se dostává do kontaktu s Evropany, kteří v Japonsku žijí, ale skutečné spřízněné duše najde mezi Japonci. Jeho ochráncem se stává lord Toranaga v podání legendárního Toshirô Mifuneho. Legendární Japonec (původem však narozen v Číně), který se proslavil především spoluprací s neméně legendárním režisérem Akirou Kurosawou. Seriál stojí na Chamberlainovi, ale ve chvíli, kdy se na scéně objeví Mifune, jako kdyby skutečně přišel sám šógun. Je nesmírně aristokratický a má neskutečné charisma. Dokáže si každou scénu ukrást pro sebe. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/sogun-miniserie-1980-90.html (24.07.2013)

Na Šogun si pamätám z detstva len matne, ako ho rodičia v 90. rokoch pozerali. Mne v spomienkach nijak výrazne neutkvel, takže buď mi ho zakázali pozerať (čomu by som sa nečudoval, na svoju dobu bol drsný), alebo ma nezaujal (v tom čase som vďaka videokazetám a satelitu paradoxne videl oveľa brutálnejšie veci á la Maniac Cop 2 alebo Kanibalov od Deodata). V roku 2021 som si povedal, že by mohol byť dobrý nápad skúsiť si ho pozrieť v kompletnej verzii v dospelom veku... a nakoniec to naozaj bol celkom dobrý nápad. Najviac tomu dáva jednak charizmatický Richard Chamberlain (na scény „tanec“ a „blázon“ tak skoro nezabudnem, fakt do toho išiel naplno) a jednak pútavá japonská poetika so zvláštnymi, ale zaujímavými pravidlami. Najviac ma na Šogune bavili práve tieto pokojné, civilné a „normálne“ momenty, v ktorých sa hlavný hrdina zžíval s cudzou krajinou. Bohužiaľ, po sľubnej prvej polovici sa seriál preklopí do druhej, kde už akosi niet čas na vzťahy a navyše skoro každá epizóda začne disponovať takmer až celovečernou minutážou, čo ma značným spôsobom nudilo a poviem úprimne, že ale dve tri časti pred koncom som to už celé fakt chcel mať za sebou. (22.04.2021)