Poslední představení

V roce 1993 jsem na trzích v poskomunistických Košicích na kolenou prosil své rodiče, aby mi koupili set Chicago Bulls (triko, šortky, šilt). Tehdy jsem vůbec netušil, co se za Bullsem skrývá, jen se mi moc líbilo logo s rudým býkem, které se objevovalo častěji a častěji kolem mě, v různých formách. Pojmy Michaela Jordana a Bulls mě zastihli až později, kolem roků 96-97, kdy jsem se již víc seznámil se samotným sportem. A ikdyž jsem občas hrával basket, nikdy to nebyl můj šálek kávy, a po střední jsem na něj vlatně úplně zapoměl, že existuje. Až teď, v roce 2020, jsem díky The Last Dance pochopil určité souvislosti, globální kulturální přesah pojmů jako je Bulls a MJ, a uvědomil si, proč jsem pokaždé, když jsem šel mimo domov, chtěl nosit to triko, šortky a šilt. --- Je až neuvěřitelné, jak obrovskou moc má globalizace, a že kult osobnosti nemají jenom diktátoři, ale i sportovní nebo kultruální postavy. Michael Jordan je možná nejsilnějším kultem, který na světě kdy byl, hned po Ježíšovi. Tato ikonickost byla dosáhnutá bez dnešních technologicky-společenských jevů, jako jsou sociální média: bez tweetů, bez insta postů a bez fb. Paradoxně právě kůli social media, kdy může být celebritou i člověk bez sportovních, kulturálních, vědeckých nebo společenských výkonů a výsledků - je vnímání skutečných osobností zrakem společností - naprosto roztříštěné. Díky tomu, je velice nepravděpodobné, že se ještě objeví kulty tak silné a výrazné, jakými byly MJ a Bulls. Neříkám, že je to špatně nebo dobře - spousta lidí dnes má možnost dát o sobě vědět, a přispět tak době a společnosti. Roztříštěnost kulturálních prostorů je za hranicemi úrovně, kdy by slova nebo simboly měli skutečný význam - a tak jen čas ukáže, zda dnešní technokratické způsoby společnosti prispějí, nebo budou se slzama v oku vzpomínat na devadesátky, kdy pojmy měli ještě obsah a hodnotu. Ps: The Last Dance je výborný dokument jak po sportovní, tak po filmařské stránce. (11.06.2020)

Vliv co mel Michael Jordan a Chicago Bulls behem 90’s na cely svet je neskutecny. V teen fazi jsem mel ksiltovku, tricko, bagl a kratasy s logem jejich legendarniho byka a to jsem ani nikdy nevidel jediny zapas NBA. Vyborny dokument. Mam chut si koupit basket mic a jit basketit. What time is it? Game time! 8\10 (28.09.2020)

Poslední představení je naprosto precizní dokument, který svým obsahem a zpracováním jen těžko hledá konkurenta. Člověk by řekl, že Netflix na této minisérii pracoval už od samotného začátku, že záběry z poslední sezóny jsou dělané přímo Neflixem za účelem vydání naprostého masterpiecu v době coronavirové, v době, kdy jsme bez sportu. Ale tohle dílo ani nepotřebovalo gradování a užitek z faktu, že sport je momentálně nedostatkovým zbožím. Jde prostě a jednoduše a vybroušený skvost. (22.05.2020)

Hned na začátek se přiznám, že jsem Jordana neměl nikdy moc rád. A to z toho důvodu, že jsem fandil soupeřům ve finále, která jsem viděl a to Seattlu a hlavně o rok a dva později Jazzmanům. A ten prevít je prostě setnul. :-) Každopádně, co se týká dokumentu jako takového, kupodivu mě více bavila první polovina, která byla hodně ze zákulisí a nic jsem o tom nevěděl, protože jsem se o to nezajímal. Čekal jsem spíše, že mě budou bavit více zápasové pasáže, kde zavzpomínám na ty dávné roky, kdy jsem 3 roky po sobě sledoval finále. Velmi dobře zpracované, má to šťávu, emoce, je to zajímavé, dobře strukturované, bavilo mě to. Howgh! (27.11.2021)

Tohle je hodně těžké. Rok 2020 stojí za vyliž. Buď tu máme patlaniny z pomocných dílen a nebo nějaké paskvily. A poté něco, co skoro všichni milují, ale je to nařčeno z manipulace faktů a stavění kultu osobnosti. Ano, mluvím zde o tomto. Ale abych byl sám za sebe konstruktivní, tak musím říct, že jsem zde nic takového přímo nezažil. Asi možná protože neznám tolik ten druhý pohled, ale co už. Přeci jen i toho podkuřování eMDžejovi se trochu dost najde, ale v případě jeho asi jako nejlegendárnějšího hráče NBA se to dá skousnout. Sportovní seriály a hlavně dokumentární jsou ošemetné. Docela dost od nich očekávám, protože vím, že jsou velmi kvalitní. Přeci jen, Až na vrchol mě dokázalo přimět obdivovat víc motosport než bych si kdy představil a seriál o Formuli minulý rok se ukázal být naprostým skvostem, který mě opět přiměl se aktivně o tento sport zajímat. Zde nemáme nástin celého NBA. Máme zde záležitost starou skoro 30 let o jednom týmu jedné éry. Dejme tomu o jednom muži. Cože je zvláštní, protože je jasné, že seriál je hlavně o Jordanovi, ale přitom vám tam v poslední epizodě jsou ukazovány portréty hráčů, kteří tam byli už od začátku. Zrovna u Kerra to ale mělo hezkou návaznost a logiku. Jinak to působilo dost random a divně. To ani nemluvím o tom, že člověk očekává nějakou linku okolo toho sportu samotného. Ale vy jste schopni sledovat epizodu věnovanou jenom tomu jak eMDžej fotí fotky a spoty pro McDonald a nevím, co ještě. Což je dost mimo a nejednou člověka napadne na co vlastně dívá a proč. Pro mě asi největším problémem, který mě štval celou dobu je absolutní nekonzistentnost vyprávění. Čekáte příběh posledních zápasů, ale vy na jednou koukáte na naprosto divné odchylky pět let zpět, abyste se vrátili do "současnosti". Kdyby to jelo tak nějak logicky chronologicky od začátku do konce, tak bych neměl žádný problém, protože by to obecně vzato dávalo smysl. Místo toho máme něco, co skáče v dějové lince, tak chaoticky, že se máte šanci chytat jen když i víte v jakém období měl Rodman jaké háro. A to je vše. Obecně vzato, dobře natočené, hezky motivované a i tak hezky odvyprávěno. ALE! Je tu dost kravin, které prostě nejsou vůbec přehlédnout. Opět. Asi jsem trochu divný a asi jsem ztratil rozum, ale podobně jako u mnoha dalších letošních seriálů je toto zvedáno do nebe. Pro mě je toto alespoň ne katastrofa, ale nic než příjemný nadprůměr. Toť vše. (24.07.2020)