Papírový měsíc

Oscar pro Tatum zcela zasloužený. Taky jsem si vzpomněl na Leona a musim říct, že Natalku by nejspíš v tý roli sfoukla jak svíčku. Už úvod mě zaujal, protože šel rovnou k věci. Ryan parádní švihák lázenský. Výbornej scénář a vtípky. Snad jen konec podle mě trochu polevil v nastavenym tempu, proto nedám max. Škoda, že jde o vcelku neznámý kousek - takhle kvalitních komedií zas tolik neni! (04.09.2011)

Jsem na tom podobně,jako jeden můj nejmenovaný TOP uživatel, který ve svém profilu píše, že nemá rád filmy s fakanama v hlavních rolí. Tento film je jednou z mála čestných vyjímek, desetiletá Tatum zahrála super,a korát to žváro z tlamy bych ji okamžitě vyrazil. Jinak jsem se těšil na Randyho Quaida, ten i přesto, že tam měl jen jeden delší štěk, tak mě opět nezklamal. (14.05.2012)

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras. (04.09.2016)

Velká hospodářské krize není problémem, který by trápil elegantního podfukáře a příležitostného prodejce Biblí de luxe důvěřivým vdovám a devítiletého frackoidní sirotka, který si svým zatvrzelým výrazem dokáže prosadit vlastní zájmy. Ze začátku nemůže jeden vystát druhého. Ze začátku je spojuje jenom neoficiální finanční závazek. Ze začátku nemají nejmenší zájem najít společnou řeč. Začátky holt bývají těžké. Což ovšem neplatí o začátcích Petera Bogdanoviche, který na přelomu 60. a 70. let uzemnil filmové kritiky sérií precizních zásahů přesně do středu terče. (Jeho poslední počiny takovou přesností bohužel nevynikají.) Můžeme-li věřit pamětníkům, Papírový měsíc dokonale vystihuje atmosféru třicátých let ve Spojených státech a jde o jeden z nejvíce retro retrofilmů. Ale netřeba znát příliš mnoho historických souvislostí, abyste si tuto univerzální „sbližovací“ road movie vychutnali. Trochu ve stylu Bonnie a Clydea, akorát bez krve, sexu a olova, brázdí Moses a Addie americkou krajinou, přivydělávají si sebevědomými fintami (nikdy ne na úkor těch, kteří peníze potřebují akutněji) a jsou odhodláni čelit krizi a blbé náladě. Krom toho mohou v těch nejkrušnějších chvílích snít o svém (i když jen papírovém) měsíci. Naladění filmu přesně odpovídá dobová černobílá kamera László Kovácse. Může to být ona, může to být Bogdanovichova svižná režie, co činí Měsíc nesmrtelným, ale bez jakýchkoliv pochyb to je Tatum O’Neal. Vedle svého skutečného otce se zjevně cítí jistá v kramflecích, přesněji v lacláčích. Nejen jimi připomíná jiné vzpurné, byť mimořádně roztomilé dítko filmového plátna - legendárního Jackieho Coogana z Chaplinova Kida. Podobnost jí nekončí. 90% (03.07.2009)

Něco tak roztomilého se jen tak nevidí. Návrat do starých dobrých časů amerického filmu, zdůrazněný i černobílou formou, která filmu nadmíru sedí. Skvělá Tatum O'Nealová, pohoda, radost z drobných zápletek a zádrhelů, které musejí dopadnout dobře, jde jen o to jak. Čert vem pravidla, když funguje souznění. (09.06.2012)