Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Černé barony mám rád. S atmosférou 50. let sice nemají až tak společného, ale je to snímek satirický, idylizující, a tak je ho třeba i vnímat. Je to film doslova zahláškovaný dobovým patosem, který Švandrlík zjevně ovládá mistrovsky, je to film plný výtečných herců i neherců, je to skvělý souhrn skečů a vskutku pitoreskních charakterů z dobového panoptika. Vše provedeno s lehkostí, samozřejmostí a uvěřitelností. Dobrá komedie. ()
Zábavný film o kádrově nepohodlných lidech, kteří byli zařazeni do vojensky podřadného útvaru, zvanému Pomocné technické prapory (PTP). Film je naplněný více či méně duševně omezenými lampasáky s nesmyslnými příkazy. Druhou polovinu tvoří vojáci, kteří se snaží toto období "nějak" prokličkovat, což s sebou nese množství komických situací. O něco více vypovídající je snímek Tichá bolest. ()
Typická ukázka filmu, který není nikterak zázračně natočen, ale herci (zejména pánové Landovský, Schmitzer a +- i Donutil) jej dokáží táhnout takovou silou, že neexistují hluchá místa. K tomu bych připočetl některé geniální narážky, které pochopí jen člověk alespoň trochu znalý (např. hláška "..a tak sme tých bolševikov bili.." je pravdivější, než se může zdát...historicky gramotní vědí). Jednoznačně jedna z nejlepších porevolučních komedií. Častá kritika, že film zlehčuje vážné věci, je výjimečně stupidní - to by člověk musel mít problém s každou komedií, která se odehrává za války apod. "Prisám Bohu, prisám Baťku..." ()
"Černí baroni" mají vše, co chybí "Tankovému praporu"... Nezapomenutelné scény, nezapomenutelné hlášky (jsou jich desítky), chytlavou ústřední melodii a na 100% využitý potenciál herců. A právě proto mi také Vetchý, Javorský, Rösner, Vydra, Kraus a všichni vyšší důstojníci přirostli k srdci X krát více, než obrýlený - ale jinak nijaký - Vaculík a spol.:-) ()
A terazky napíšem komentár k čomu? Terazky napíšem komentár k fantastickej československej komédii Černí baroni, ktorú som si aj 20 rokov po jej vzniku vychutnal, ako by ju natáčali predvčerom. Je mi jasné, že každý, kto sa podieľal na vzniku tohto snímku, bývalý režim a vojenčinu neznášal rovnako ako v hĺbke duše i celkom obľuboval. Pretože čo hláška, to perla hodná vytesania do mramoru. Jeden vtip a satirický obraz komunistov a vojenských pohlavárov sa na diváka rúti za druhým a v podaní skvelých hercov je to skutočný pôžitok počúvať (a sledovať). Najviac ma bavili major Haluška (fenomenálny Pavel Landovský), poručík Hamáček (sympaticky prísny Jiří Schmitzer) a poručík Troník (premúdrelý retard Donutil), ale aj väčšina vojakov (Vetchý, Vydra, Kraus...), ktorých si vďaka pribrzdenosti, priamočiarosti a istej vtipnej vzdorovitosti nedá neobľúbiť. A má to super hudbu! Za jediný nedostatok považujem určitú epizódkovitosť, ale čo tento film nepotrebuje byť? Nepotrebuje byť kompaktný. Kontrolní otázka: proč? Lebo je neuveriteľne zábavný. Mňa síce možno označiť za premúdrelého a reálny feeling filmu necítiaceho burana, ale bavil som sa kurva hovadsky! (90%) ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Když jede Kefalín (Ondřej Vetchý) do Nepomuku, kde se setkává s generálem (Václav Postránecký), nechá kbelíky s jídlem pro prasata u brány. Když však poté samotný generál přijíždí na zámek, u brány žadné kbelíky nejsou. (vyfuk)
- Kapitán Ořech v podání Bronislava Poloczka měl předobraz ve skutečném politrukovi stejného jména. Ten se na Miloslava Švandrlíka kvůli filmu nezlobil, dokonce ho zval na návštěvu své hospody U Ořecha, kterou si už jako civil po revoluci otevřel. (raininface)
- Nadporučík Mazurek (Josef Dvořák) vyhrožuje: „Přijedou kontráši, a to si nepřejte.“ Myslel tím kontrarozvědku, jejíž činnost byla zaměřená na boj proti špionážním organizacím cizích států. (sator)
Reklama