Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (595)
Komedie z doby polistopadové krizy českého filmu, kde je příjemným překvapením vlastně jen ten úvodní černobílý mini-dokument o přiblížení doby, ve které se film odehrává. Ovšem jen do té doby, než se z toho vyvine moderní švejkovina plná vulgarismů. Podruhé bych už raději sáhl po Švandrlíkově knize, než po téhle oddupané šarádě za doprovodu všech těch Donutilů, Poloczků, Vydrů a Krausů, kterou ještě navíc v poslední třetině totálně zaklincoval Josef Dvořák v uniformě nadporučíka. Navíc poté, co jsem viděl o dva roky starší Tichou bolest na stejné téma v mnohem serióznějším zpracování, není moc důvodů se k Baronům vracet a oslavovat z mé strany tenhle film. Myslím, že tuhle dobovku ocení spíše lidi, kteří zažili povinnou vojenskou službu. Kromě již zmíněného úvodu jako klady vnímám i svým způsobem nezapomenutelného Landovského, dost dobrého Schmitzera, hudbu Luboše Fišera a pak pár pěkných momentů včetně závěrečné myšlenky. ,,A nebylo to všechno úplně absurdní? ... A čo vy si vlastne predstavujete pod takým slovom ABSURDNÝ?" Dojmy z filmu spíše rozporuplné. 55% ()
Obtížně zfilmovatelné stěžejní Švandrlíkovo dílo bylo pro zesnulého režiséra Zdenka Sirového velkou výzvou, a on se jí chopil se ctí, i když snímek přes všechny svoje kvality zůstává ve stínu své slavné knižní předlohy. Největším úskalím pro film bylo herecké obsazení, a zde to funguje tak napůl, protože literární postavy měly svou specifickou životnost, která je ve filmové podobě hodně znásilněna, ale vybraní herci nehrají špatně, i když slovenština Pavla Landovského není zrovna vždy přesvědčivá a Kefalín Ondřeje Vetchého má něco do sebe. Herci ve vedlejších rolích však byli překvapivě životnějšího charakteru, a takový Hamáček Jiřího Schmitzera má punc opravdovosti, stejně jako generál Václava Postráneckého. Konec filmu však vyznívá zbytečně lacině a Josef Dvořák svou roli neustál a nehodil se sem, stejně jako tragický konec, který se vůbec neslučuje s celkovým pojetím filmu. Ale ta odvaha, pustit se do zfilmování tohoto díla, se musí ocenit. ()
Švandrlíkovi "Černí baroni" jsou něco jako Haškův "Švejk", nechci se rozepisovat ale určité souvislosti a pár paralel se tam najít dají. Švandrlíka jsem měl rád, na knihu to mít pochopitelně nidky nemůže a vy co si myslíte že to takhle v padesátých letech u oddílů PTP jednotek chodilo, tak jste opravdu na velmi velkém omylu. Jedna hvězda za skvělého gumáckého Lanďáka, druhá za perfektní Donutilovu karikatůru a třetí za pár opravdu pamětihodných hlášek:-) ()
Tohle, pány a dámové, dovedu odvyprávět pěkně od začátku do konce včetně všech hlášek a to s důrazem na detail a barvu hlasu a něktéré scénky i pantomimicky předvedu. A knížku mám tak načtenou, že vám klidně z fleku udělám seminář o tom, kde všude se film od knihy odklání. Na závěr bych se rozhovořil o tom, co ve filmu z knihy ještě mohlo být navíc a co tam třeba mohli vypustit, pak by byl prostor pro dotazy, nějaká svačinka a pak bychom se rozešli. Vy byste řekli, že to byl docela hezký večer. - - - - - Ano, takhle moc se mi Černí baroni líbí. ()
Tak, ako Švandrlík zvláštnou optikou načrel do problematiky pétepákov, tak aj Sirový iba náhodným výberom zabŕdol do Švandrlíkovej predlohy. Takže o žiaden pomník, ani žiadnu pamiatku tým, čo slúžili u pomocných technických práporov určite nejde. Ani náhodou. Ide o hláškami zaplnený film, ktorý sa chvíľami rozpadá do tak nesúvisiacich epizód, že vo mne evokoval odsudzované Kameňáky. Postavy lampasákov sa Sirovému vydarili. Okrem excelujúceho Donutila sú výborní aj Landovský, Postránecký a Poloczek. Dvořák je tam navyše, jeho postava vôbec nezapadá do ladenia filmu. Vojaci hraní úspešnými, ale predsa len pristarými hercami sa príliš nevydarili. Obzvlášť vychvaľovaný Vetchý sa pohyboval na míle ďaleko od mojej knižnej predstavy Kefalína. Úspešnosti filmu sa vôbec nečudujem. Hlášok je tam požehnane a úspech nemôže obísť film, v ktorom si aj tí najjednoduchší diváci nájdu hlúpejších od seba. Jedny z najslabších troch hviezdičiek. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Kapitán Ořech v podání Bronislava Poloczka měl předobraz ve skutečném politrukovi stejného jména. Ten se na Miloslava Švandrlíka kvůli filmu nezlobil, dokonce ho zval na návštěvu své hospody U Ořecha, kterou si už jako civil po revoluci otevřel. (raininface)
- Zdeněk Sirový plánoval natočení druhého dílu, bohužel ale v době příprav zemřel. (raininface)
- Při jedné z posledních scén filmu, kdy vlak přijíždí do Prahy, si je možné všimnout, že lokomotiva nemá vepředu připevněnou červenou hvězdu. V této době ale musely mít všechny lokomotivy na sobě tento znak. (tommahol)
Reklama