Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Pestře pokladané herecké obsazení po disidenta Pavla Landovského po pobytu v emigraci, tehdejší vycházející hvězdy jako Ondřeje Vetchého, až třeba po Daniela Landu (:D) , který si alespoň mohl zahrát tak trochu sám sebe (:D). Nejvíc se tady blýskl asi právě Landovský, Schmitzer, dejte tomu i Donutil, který se do podobných rolí prostě hodí, příjemný Vetchý a koneckonců i normalizační komik Josef Dvořák, který se tady ukázal v netypické tragikomické poloze a do filmu právě dal i trochu lehkého dramatu. Ačkoliv je Černým baronům často vytýkána jistá idealizace, tak bych si prostě ani na základě tohoto filmu nedokázal říct, že byla služba u Ptp nějaká sranda. Vzpomenu si třeba na dialog mezi velitelem roty a Kefalínem (NÁM, ŠLO HLAVNĚ O ČLOVĚKA, SOUDRUHU . KEFALÍN, TYHLE STAROSTI MŮŽETE PUSTIT Z HLAVY , LIDÍ JE NA SVĚTĚ JAKO SRÁČEK ) a spíše mi i u jinak komediálně laděnného filmu zamrazí. Přesto je mi jasné, že film realitu asi dost přiklášňuje a seriózněji pojatá Tichá bolest na spřízněné téma mi sedla určitě více. Ale tento odlehčený pohled na službu u lidově demokratické armady, především se zaměřením na výsměch a jisté zkarikurovaní tehdejších vlivně postávených lidí v jejím čele mi přišel, i tak, co? Neškodný a docela srandovní. Herci vypadali jako by si to skutečně užili a ta línie tahnoucí se celým filmem o absurdnosti celé té služby tam je. No, fakt. I přes pár už trochu moc konejšivých a lidových momentů (loučení s veliletem roty, bitka v hospodě) jsem si taky v závěru řekl: NEBYLO TO CELÉ ÚPLNĚ ABSURDNÍ? ()
Pro Miloslava Švandrlíka jsem měl vždycky slabost. Samozřejmě pro jeho knihy. Tato československá perla stojí společně s Tankovým praporem na mém žebříčku oblíbenosti (co se komedií z vojenského prostředí týče hodně vysoko. Ondřej Vetchý a nezapomenutelný Pavel Landovský – herecká dokonalost sama. Samozřejmě i ostatní podali velmi uspokojivé herecké výkony. Sranda musí být a taky jsem se vždy „nachlámal“ dostatečně. Na tento filmeček nedám dopustit. ()
Fakt výbornej film s miliardou výbornejch hlášek. Atmosféru zahnívajícího komunismu se opravdu podařilo skvěle vystihnout. Všichni herci zahráli přesně, ale Landovskej to zahrál opravdu brilantně, a ta jeho slovenština mě vždy spolehlivě rozesmála. Bronislav Poloczek s moraváckym přízvukem taky perlí a Václav Postránecký dělá ve scéně prohlídky nástupu nehorázně vtipnou držku. Fakt skvělej film. ()
Typická ukázka filmu, který není nikterak zázračně natočen, ale herci (zejména pánové Landovský, Schmitzer a +- i Donutil) jej dokáží táhnout takovou silou, že neexistují hluchá místa. K tomu bych připočetl některé geniální narážky, které pochopí jen člověk alespoň trochu znalý (např. hláška "..a tak sme tých bolševikov bili.." je pravdivější, než se může zdát...historicky gramotní vědí). Jednoznačně jedna z nejlepších porevolučních komedií. Častá kritika, že film zlehčuje vážné věci, je výjimečně stupidní - to by člověk musel mít problém s každou komedií, která se odehrává za války apod. "Prisám Bohu, prisám Baťku..." ()
Tohle, pány a dámové, dovedu odvyprávět pěkně od začátku do konce včetně všech hlášek a to s důrazem na detail a barvu hlasu a něktéré scénky i pantomimicky předvedu. A knížku mám tak načtenou, že vám klidně z fleku udělám seminář o tom, kde všude se film od knihy odklání. Na závěr bych se rozhovořil o tom, co ve filmu z knihy ještě mohlo být navíc a co tam třeba mohli vypustit, pak by byl prostor pro dotazy, nějaká svačinka a pak bychom se rozešli. Vy byste řekli, že to byl docela hezký večer. - - - - - Ano, takhle moc se mi Černí baroni líbí. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Když jede Kefalín (Ondřej Vetchý) do Nepomuku, kde se setkává s generálem (Václav Postránecký), nechá kbelíky s jídlem pro prasata u brány. Když však poté samotný generál přijíždí na zámek, u brány žadné kbelíky nejsou. (vyfuk)
- Scény v kasárnách se natáčely v Zelené Hoře nedaleko Nepomuku. (hippyman)
- Ačkoliv je ve filmu vyobrazeno, že se Jasánek (Vladimír Javorský) spustí se svazačkou (Štěpánka Lisá), v knize tomu tak není. Nejenže se scéna odehrává v cihlové místnosti (namísto dřevěné boudy) a nikdo o jeho počínání neví, ale onou ženou, s níž se spustí, je nevěrná Andula, jež je oproti vyobrazené svazačce neupravená a ošklivá (jak z knihy vyplývá). Takto zpracovaná scéna je tedy pravým protikladem toho, co bylo v knize. (P. J. D.)
Reklama