Jánošík I., II.

Tak tento film se našim slovenským bratiám celkem povedol. Sice jsou zde nějaké historické nepřesnosti (v Jánošíkově době ještě neexistovala moderní slovenština), ale ten příběh zbojníka, stavícího se proti panské zvůli, ta nádherná příroda podhůří Tater a to velkorysé zpracování slovenské legendy vytváří společně silný divácký zážitek. První část mapuje Jánošíkovo dětství, během kterého lítal po venku se svým kamarádem a také s kamarádkou Terezou. Jsou svědky zvěrstev, kterých se dopouští panstvo na poddaných. Během těžby kamene je jeden dělník trestán bitím, a tak po něm začnou děti házet kameny. Poté se jim povede odchytit orla, kterého jim panská jízda zabije, a tak na ně také hází kameny z lesa. Prostě už od malička se Juraj snaží chránit slabé a chudé lidi. Jánošíka pak jeho otec díky přímluvě faráře přijme grof Žurayi do kněžského semináře do města, který je samozřejmě velice přísný a žáci musejí odříkávat Bibli nazpaměť a fyzické tresty jsou běžné. Mezitím v rodné vesnici řádí epidemie a především panská jízda si zde dělá co chce. Během toho zemře Jurajův děda a také milovaný bratr. Hraběcí synek Aurelius si dělá v panství svého starého a nemocného otce co se mu zlíbí, zapaluje chalupy a chce ve své komnatě znásilnit Terezu, kterou však Jurajův otec na poslední chvíli zachrání a skončí za to ve vězení. Jánošíkova matka kvůli tomu uhoří v jejich rodné chalupě na příkaz grofa Aurela, kterou zapálili drábové. Juraj najde svého otce umučeného ve vězení a přísahá pomstu všem panským a pustí se do zapalování panských statků. Jednou při útěku narazí na skupinu jiných zbojníků, kteří jej nejprve chtějí utopit, ale poté, co přepere největšího řízka (který jej měl utopit v řece), tak jej přijmou mezi sebe a posléze z něj udělají hejtmana místo Hrajnohy. A tak začíná jeho zbojnická éra, během které vytrvale bojuje s vrchností, přepadává panské povozy, krade jejich cennosti a ty pak rozdává mezi vesničany. Nicméně, mezi zbojníky je jistý Gajdošík, který se se svými druhy nepohodne kvůli lupu, a tak jde za Aureliem a detailně mu popíše, kde se zbojníci nacházejí, jaké jsou přístupové cesty a kde zapalují ohně v případě poplachu. Jánošík se mezitím vrací do města, aby se sešel s farářem a pomodlil se. Konec filmu je celkem brutální, protože panská jízda provede totální zbojnickou genocidu a ušetřen nezůstane nikdo, kromě Jánošíka, kterého však čeká soud a nabodnutí na hák, jelikož nechce prozradit, kde je ukryté zlato. Na tehdejší poměry celkem dobře zpracovaná legenda o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával. Akorát na to musí být nálada, přece jenom je to starší film, mluví se v něm ne úplně srozumitelnou slovenštinou a je třeba mít trpělivost během zdánlivě nudných částí. (21.01.2024)

Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? (11.05.2015)

Slovenská kinematografia nemá veľa diel, ktorými by sa mohla hrdiť. Aj keď zopár filmových klenotov by sa tu našlo. Ku tomuto malému bohatstvu patrí aj tento dvoj dielný výpravný historický snímok o najznámejšom slovenskom zbojníkovi. Niekdajší predstaviteľ Jánošíka - Paľo Bielik - sa podujal zrežírovať vlastnú verziu tohto príbehu. Musím uznať, že sa mu to celkom podarilo. Ja ako roduverný Slovák tu pridávam jednu protekčnú hviezdičku naviac. Takže to bude za štyri. **** (31.12.2008)

Vrámci slovenskej kinematografie určite revolučný počin a samozrejme aj najlepší sfilmovaný Jánošík. Širokouhlá kamera (prvýkrát použitá na Slovensku) krásne využíva horské exteriéry, prestrelky sú priam westernové, František Kuchta sa na Jánošíka hodí ako nikto iný a celé je to obalené do krásnej filmovej poetiky. Škoda len, že sa na tom tak výrazne podpísala doba v ktorej film vznikal (zidealizovaný hrdina, čiernobielosť postáv, teatrálnosť niektorých hereckých výkonov). (02.04.2010)

Dovtedajší najdrahší slovenský film sa aj nadmieru podaril. Vložené peniaze sa naplno využili a vytvorili jeden veľkolepý epický film vychádzajúci naviac z najväčšej slovenskej legendy. Bielikovi patrí právom uznanie, prepracovaný scenár a kvalitu cítiť z každého jedného prvku - od kostýmov po réžiu. Kuchta síce nebol herec, ale charizmu mal na rozdávanie, zbytok hereckého osadenstva tvorí popredný slovenský ansábel, ktorého vysokú kvalitu čas preveril. Snáď okrem súbojov, ktoré dnes už neobstoja, pôsobí film aj po 50-tich rokoch (aj vďaka vkusnému humoru a nepremrštenému pátosu) veľmi sviežo. (10.11.2016)