Jánošík
Režie:
Paľo BielikScénář:
Paľo BielikKamera:
Vladimír JešinaHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
František Kuchta, Ctibor Filčík, Dušan Blaškovič, Ondriš Jariabek, Martin Ťapák, Jozef Kroner, Samuel Adamčík, Andrej Bagar, Viliam Záborský (více)Obsahy(1)
V první části velkorysé historické fresky režiséra Paľa Bielika jsme prožili s malým Jánošíkem dětství a dobu kněžských studií. Zatímco v rodné vesnici řádily epidemie a panská zvůle, dozvěděli jsme se o smrti děda, kterého Jánošík velmi miloval, a malého bratra. Také o zvůli hraběcího syna Aurelia, který chtěl zhanobit Jánošíkovu kamarádku z dětství Terezu a o revoltě Jánošíkova otce, která měla za následek zapálení rodné chalupy panskými dráby, v jejíchž plamenech uhořela Jánošíkova matka. Nakonec svou smrt nalezl i Jánošíkův otec, krutě umučený v hraběcí temnici. Jánošík, který se vrátil ze studií a nenašel doma nikoho, pohřbil zuboženého otce a přísahal pomstu. Poté, co zapálil několik hraběcích majetků, odešel do hor, kde stráví zbytek života. Jeho zbojnická družina se utěšeně rozrůstá a Jánošík se stává postrachem i nadějí... Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával, je stále vděčným námětem různých uměleckých zpracování. Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962–63, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Paľa Bielika – původního hereckého představitele Jánošíka z české Fričovy filmové verze z roku 1935. Zajímavé je, že hlavní roli nesvěřil zkušený tvůrce žádnému z herců, ale mladému lékaři Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla celému filmovému vyprávění silný realistický nádech. Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparsu, náročnými scénickými stavbami (důmyslná zařízení Jánošíkova "lágera") a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografie. Ačkoliv by se na počátku šedesátých let nabízel ideologický výklad lidového hrdiny, Bielikovi se podařilo natočit prostý příběh o mladíkovi vzdorné povahy a silných morálních zásad, který našel odvahu změřit nerovné síly s ozbrojenou mocí. O muži, který naučil lidi, sužované bídou a sadistickou tyranií, doufat v pozemskou spravedlnost. Když byl roku 1713 popraven, bylo mu 25 let, přesto už toho stačil tolik, že se stal věčnou legendou. (Česká televize)
(více)Recenze (103)
O čom inom by mal byť jeden z prvých slovenských veľkofilmov, ako o Jánošíkovi. Táto verzia je určite najlepšia, výborný hlavný predstaviteľ, a že je neherec vo filme vôbec nepoznať. Na výprave sa nešetrilo a herci aj režisér odviedli poctivú prácu. Aj po vyše 50 rokoch sa film dá so záujmom pozrieť a pripomenúť si notoricky známe scény naprávania Surovcovej krkovice alebo ozbíjania už raz ozbíjaného panstva. –––– Ej, škoda guľky. Surovec, utop ho jak mača. ()
Palo Bielik si hlavu s fakty moc nelamal, presto se mu podaril natocit velmi dobry vypravny a historicky film o zbojnicke legende. Folklor slovenskych vesnic z tohoto filmu sala ve vsech smerech, umocneno krasnou prirodou a hudbou. Slusne herecke obsazeni, v cele s nehercem Frantiskem Kuchtou v hlavni roli. Myslim, ze se jedna o Janosikuv velmi reprezentativni snimek. ()
Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? ()
"Kto sa bojí smrti, zomiera každý deň." Táto verzia o slovenskej legende, ktorú má na svedomí Paľo Bielik ako pôvodný 'Jánošík', je omnoho lepšia, než tá pôvodná. Je vidno, že teraz to vzali kompletne do rúk Slováci. A už mi je týmpádom jedno, koľko je dokreslené, koľko je skutočnosť. Presne takto si chcem totiž postavu hrdinu Jánošíka pamätať. František Kuchta bude jediný predstaviteľ, ktorý si zaslúži stvárniť túto postavu. Výzor akčného hrdinu, robustná postava, drsný, no zároveň pokorný pohľad, to sú presne tie črty, ktoré Bielikovi trošku chýbali. Takmer trojhodinova verzia občas trošku nudí, ale nudí oveľa menej ako Fričova 'ani nie hodinka a pol'. Navyše je tu väčší priestor na všetko. Množstvo zaujímavých postáv, je tu priestor na dobrodružstvá zbojníkov (zaujímavosti ako drevená šúchačka, výťah z dreva) a aj na dramatickejší záver. Samozrejme herecké kreácie trošku zaostávajú, ale to je len ďalšia malá chybička krásy. 80%. ()
Úprimne; mne je celý Jánošík akosi ukradnutý. Nech je to pre mňa-za mňa nielen národná, ale aj svetová legenda: akosi ma "neberie". napriek tomu som videla už asi tri filmové spracovania jeho príbehu - a v podstate všetky hodnotím kladne, hoci žiaden sa ma výraznejšie nedotkol. Do bodky to platí o tejto dvojdielnej verzii: pozrieť sa to dá, oceniť sa tu toho tiež dá dostatok, celkovo ma však film necháva chladnou, miestami dokonca znudenou. Aj tak však trvám na to, že štyri hviezdičky si zaslúži. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (33)
- Za rolu zbojníckeho kapitána Juraja Jánošíka zarobil Kuchta približne 38 000 československých korún. (Raccoon.city)
- Paľo Bielik bol postavou Jánošíka natoľko posadnutý, že plánoval, že ho raz znova stvárni. Dokonca doma posiloval s činkami, aby sa dostal do jánošíkovskej formy. V čase natáčania však už bol skutočne starý. Vo filme je však počuť aspoň Bielikov hlas. Ide o scénu lapania Jánošíka. Keď zvolajú: "Jánošík, vzdaj sa!", tak práve výkrik "Nie!" patrí Paľovi Bielikovi. (giaruj)
- I napriek tomu, že filmové štúdio Koliba bolo od roku 1953 absolútne sebestačné, museli všetky laboratórne práce uskutočniť v laboratóriách na Barrandove, pretože na Kolibe nemali ešte skúsenosti so spracovaním filmového materiálu Kodak. (BlueNeon81)
Reklama