Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan RothHudba:
Josef KumokHrají:
Jindřich Plachta, Adina Mandlová, František Krištof-Veselý, Stanislav Strnad, Růžena Šlemrová, Aša Vašátková, Raoul Schránil, Světla Svozilová, Eva Gerová (více)Obsahy(1)
Zadlužený majitel zámku Dubanský vidí jediné východisko z dluhů ve sňatku dcery Jany se synem svého přítele z mládí Bernarda, nyní milionáře. Aniž se mladí lidé znají, je jim oběma domluvené manželství proti mysli. Dubanský sám se ožení s podvodnicí, která se vydává za bohatou Američanku, a odjede s ní na svatební cestu do Tater. Mezitím podnikavý personál pronajme zámek pod názvem Bílá vrána lázeňským hostům. Jana Dubanská zde pracuje jako pokojská a nechá se najmout jako společnice milionáře, který tají svou totožnost. Filomen Dubanský musí nakonec prodat zámek neznámému kupci. Zjistí také, že jeho manželka je podvodnice a tak je rád, když je odvedena do vězení... (ČSFD)
(více)Recenze (38)
Vracím se k těm našim starým filmům moc ráda, mají velice příjemnou atmosféru a po jejich odkoukání mám na rtech takový ten přiblblý úsměv.. Jindřich Plachta jako po uši zadlužený majitel zámku výborný, ohromný sympaťák, dobře se mi na něj koukalo.. Celkově mi herecký ansámbl sedl bez výhrad, Eva Gerová i Adina Mandlová jsou báječné, no a samozřejmě skvělá je i Růžena Šlemrová.. ()
Neodolatelný muzikál (komorník/ředitel penzionu Jindřich si odskakuje k hudebnímu nástroji a pěje, kdykoli to situace umožní) jasně ukazuje, že mezi společenskými kastami (ve filmu se vtipně mluví přímo o „buržoazních kruzích“) je nepřekročitelný rozdíl, bohatý se neomylně spáruje s bohatou a chudý s chudou (byť na ni může sednout štěstí v podobě stavebního losu). ()
K oblíbeným kouskům třicátých let patřily i zfilmované operetky. Většinou se jednalo o nejapné přenesení divadelního aranžmá do filmových kulis s několika kuplety (v lepším případě melodiemi), které byly doplněny konverzací o náhodách a změnách, které nastražil sám život, a občas nějakým tím převlekem nebo záměnou. Neslavně dopadly i takové majstrštyky jako Polská krev nebo Na tý louce zelený. Bílá vrána mi ze zmíněných pokusů vychází nejlépe. Slavínský sice neopouští svého diváka, přesvědčuje ho, že když se bude prát se životem, čeká ho štěstí (jen ten vyhrávající los je trochu obehraný). Ale daří se mu udržet základní operetní pravidla: divák se musí bavit (neškodí balancovat na hranici třeskutě lidového a jemně vkusného humoru), je potřeba na co se dívat a hlavně je potřeba vše směřovat ke šťastnému konci, o kterém divák nesmí pochybovat. První pravidlo obstarává Jindřich Plachta, který už dokázal pozvednout i bídnější tituly, druhému pak plně vyhovuje Adina Mandlová. Raoul Schránil také lehce pozdvihl šablonu sňatkového podvodníka. Scéna, kdy okrádá svou oběť, je opravdu velmi dobrá. No a bez Járy Kohouta by to snad ani nebylo ono. ()
Jedna z tých prvorepublikových komédií, ktoré stoja za pozretie. Okrem výborného tempa sú tu špičkoví herci svojej doby, naivný príbeh viacnásobnej lásky podľa očakávania a pesničky. Práve bez tých pesničiek by som sa aj zaobišiel, našťastie nepredlžujú film príliš, a sú dostatočne falošne zaspievané, aby sa brali skôr ako vtipný prvok. –––– Nehodlám se ženit, a když, tak jenom z lásky! –––– Přeci se dvě milující srdce nerozejdou kvůli nějaké hlouposti. ()
Slavínského filmy jsou otiskem doby, v níž vznikaly. Veselé, rozverné, neuvěřitelně naivní, tím pádem zbožňované nejširší masou diváků. Jednoduchý příběh o zkrachovalém zámeckém pánovi, jeho energické dcerušce a kreativních zaměstnancích, kteří se mimo dohled nad nově přestavěným penzionem věnují i povinnostem lásky, sázel, tak jako už mnohokrát předtím i potom, na osvědčené filmové hvězdy. Tím je řečeno vše. I to, že většina se tu pitvoří a přehrává zcela v intencích pitomoučkého scénáře, s kterým si nevěděl příliš rady ani Jindřich Plachta, jehož postava je tentokrát politováníhodná. Jo, když si bere chudý chudou... ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Hudební komedie měla premiéru 9. září 1938 v kinech Juliš a Světozor. (Cucina_Rc)
- Jindřich Plachta měl ve scénáři napsáno, že má zfackovat Raoula Schránila. Bylo to však proti jeho člověčí přirozenosti a scéna se stále nedařila. Režisér Slavínský na ní však trval. Facka Schránilovi je však pouhým pohlazením. (Kulmon)
- František Filipovský (číšník) je v úvodních titulcích filmu uveden jako J. Filipovský. (aannemer)
Reklama