Dva týdny štěstí
Dva týdny štěstí
Two Weeks of Happiness
Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrají:
Adina Mandlová, Raoul Schránil, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl st., Miloš Nedbal, Bedřich Veverka, Míla Svoboda, František Vnouček, Marie Blažková (více)Obsahy(1)
V oddechové situační komedii Vladimíra Slavínského z roku 1940 se můžete podívat, co všechno se může přihodit, když nepříliš majetná dívka prožije dva týdny dovolené ve velkém luxusním hotelu. Usmálo se na ni štěstí a v novinové anketě získala hlavní výhru. Jak se později ukáže, je to i výhra životní… V roli půvabné hrdinky uvidíme hvězdu naší předválečné kinematografie Adinu Mandlovou. Jejími partnery v pestré přehlídce významných hostů hotelu i personálu jsou další tehdejší slavní herci – např. Raoul Schránil, Rudolf Deyl starší, Bohuš Záhorský, Miloš Nedbal a Jaroslav Marvan. (Česká televize)
(více)Recenze (62)
aky ,,roztomiloucky" film :D. uprimne. jemne, elegantne, velmi zdvorile. skoda, ze sa tak nespravame k sebe teraz - tak slusne. mily pribeh, obcas nevinne zabavna scenka, skveli znami herci /som velmi rada, ze som ich tu opat mohla uvidiet/ a tak... Velmi obdivujem sarmantnost a nenutenost hercov a v podstate ludi z tej doby.. Taktiez ich zrucnost v rozpravani. Filmova Marticka hovorila neskutocne rychlo ale zaroven i cisto, jasne a zretelne. Uchvatne. A este sa to dobre pocuvalo! Ako aj ta krasna piesen - Laska je vecna. BTW v celom filme je pouzita len ,,source music".- vzdy plynie z nejakeho daneho zdroja, kt. sa ukaze v obraze. Toto je snad 1. film, kde si jasne uvedomujem ten styl tocenia scen jazd v aute, ci na lodkach, kedy za nimi na platne bezalo pozadie a pred nou bolo umiestnene stojace auto :)). Fascinujuce! ____ Hoci zapletka je celkom jednoduchucka, krasne ju spracovali. Velmi pohodovy a mily film, kt. si opat rada pozriem. (snad dostanem prilezitost) Presna na mna príjemná atmosferka, kt. tam panovala. Dakujem :) ()
I po těch letech celkem vtipná komedie, jakých se tehdy točilo strašně moc. I zde je banální záměna spouštěčem k řadě komických situací, které byly povětšinou vtipné, i když tak trochu lehce předvídatelné. Pan Marvan zde podává svůj standartní excelentní výkon, nemohu si pomoct, ale jeho nerudný dědek mi místy dost připomínal legendárního Funese. Takže by se dalo s jistou nadsázkou říci, že náš pan Marvan je Funes z Wishe (což je teď dost populární přirovnání). Je vidět, že tehdy šlo natočit vtipnou (i když hodně naivní) komedii, třeba scéna na jezeře (zadní projekce), nebo scéna s tanečky, v obou případech jsem se královsky bavil a to i díky oběma novinářům, to samé platí i pro scénu sběru hub v lese. Měli jsme skvělé režiséry, scénáristy, ale i samotné herce, což nyní naprosto zoufale postrádáme (můj subjektivní názor). Občas mě až sralo to, jak to napsat, to "levicové smýšlení" filmu (pan generální ředitel prozře, přestane tokat s Adinou, která tam pobíhá v sexy outfitech, nic ji neřekne a snáší její pokárání vždy bez keců a s úsměvem, dá na její rady a zlepší zaměstnancům pracovní podmínky, zafinancuje stavbu metra atd.). Samotný přeslazený konec jako z nějaké telenovely byl už z dnešního pohledu úplně mimo mísu a i kvůli němu jsem nedal filmu plný počet. ()
Je ten svět nespravedlivej. Stačí jedna mladá krásná osoba, a všichni chlapi jdou do kolen a okamžitě uzavírají milionové obchody či zapomínají, že jsou ženatí nebo letití staří mládenci. Každopádně Adině, jakkoli zde byla milá a vstřícná, se to chudé děvče moc věřit nedalo, pořád byla až moc sebevědomá a suverénní. Škoda toho crazy závěru na silnici, to bylo jak z jiného filmu. ()
Chudobná mladá úradníčka prišla ku šťastiu a dokonca až k šťastnému zoznámeniu s ministrom a jeho štátnym tajomstvom. Adina Mandlová je sympatická a rozpráva tempom guľometu, v komédii sa pri hereckej elite určite nestratila. Príbeh ubieha lepším tempom na začiatku, ako na konci, ten bol až príliš presladený. ()
Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. ()
Reklama